Alex Zanardi: Nezdolatelná síla vůle!

Na podzim roku 1966 se v italské Boloni narodil Alessandro Zanardi, s neuvěřitelnou láskou k vůni benzínu a pálence z gumy – k motoristickému sportu a automobilismu. Jenže rodina o jeho zájmu nechtěla ani slyšet, zejména po tragické nehodě Alexovy sestry, nadějné plavkyně, která zahynula při autonehodě. Jenže mladý Alessandro se nedal přesvědčit, a zatímco ostatní talenty světového motosportu brázdily motokárové okruhy již od svých čtyř nebo pěti let, jemu se podařilo za volant posadit poprvé až ve třinácti letech.

Jeho vášeň a naprosté emocionální propadnutí závodům mu nahrazovala nedostatek zkušeností, obětoval svým závodům více než ostatní vrstevníci a bez výrazné podpory rodiny byl odkázán sám na své schopnosti. Tvrdá píle mu záhy dala vyniknout. Po dlouhých devíti letech motokárových závodů se katapultoval rychlostí blesku do formulového světa – 1988 první závod italské formule 3, 1990 mistrovský titul v této sérii, 1991 debut ve formuli 3000, první závod přetavil ve vítězství a v průběhu sezóny s nováčkovským týmem dokázal vyhrát hned další dva závody a získat celkově druhé místo v šampionátu. Odměna za šokující výsledky na sebe nedala dlouho čekat, na závěr téhož roku již Alex Zanardi seděl v monopostu formule 1 a odjel poslední tři závody sezóny – šanci mu dal pověstný objevitel talentů Eddie Jordan.

Pak ale přišly horší časy, Alex nebyl schopen se prosadit a protloukal se seriálem F1 v nevýrazných týmech Minardi a Lotus s mizernými výkony. Podařilo se mu ukořistit pouhý bod a po otřesné nehodě při tréninku na velkou cenu Belgie pro něj sezóna 1993 předčasně skončila. S ohledem na rekonvalescenci zmeškal Zanardi i úvod nové sezóny, ta byla ale pro stáj Lotus stejně fiaskem a nespolehlivý vůz se špatnými výsledky způsobil brzy krach týmu.

Zanardi se přesunul za oceán, do divoké formulové série CART, ryzí závodní vozy téměř shodné výkonnosti a uvolněná atmosféra v paddocku byla pro Alexe živou vodou. Jako nováček vyhrál ve své první sezóně tři závody a podobně jako při své premiéře v F3000 zopakoval titul vicemistra. Diváky fascinoval svými neuvěřitelnými předjížděcími manévry, strhujícími momenty a emocionálními oslavami každého vítězství. V následujících dvou letech získal dva mistrovské tituly série CART a obdržel vstupenku zpět do Formule 1. Avšak angažmá u Williamsu bylo opět zklamáním, přes svou rychlost v předsezónních testech šla jeho výkonnost dolů a po sezónách 1999 a 2000 mu byla ukončena smlouva. „Nebyl jsem prostě dostatečně rychlý. Miloval jsem jízdu s vozem F1, ale setrvávání v boxech bylo nepříjemné – bez jakýchkoliv přátelských vztahů mezi lidmi. Při závodech v Americe můžete zajít na skleničku k jinému týmu, za jiným jezdcem a pak spolu klidně tvrdě závodit. To v F1 neexistuje,“ vysvětloval své neúspěšné působení. Návrat za oceán tak byl logickým rozhodnutím, pro sezónu 2001 vstoupil do seriálu CART s novým týmem, společně pracovali na voze, víkend od víkendu se zlepšovali. Výrazný úspěch, odměna za úsilí, měl brzy přijít…

 A na ten to slibně vypadalo 15. září 2001 – do konce historicky prvního závodu série CART na starém kontinentu zbývalo už jen 13 kol. Zanardi suverénně vedl závod a zajíždí naposledy do boxu doplnit palivo, po úspěšném pit-stopu se vrací směrem k trati, jak později uvedl, s myšlenkou: „A je to. Vyhrál jsem závod.“ Ztráta kontroly nad vozem při akceleraci na výjezdu z boxů je mu však osudná, dostává se nešťastně na trať, kde se mu nemůže Alex Tagliany vyhnout a v rychlosti kolem 330 kilometrů v hodině naráží do nejslabší části závodního monopostu – přední části vozu. Ani jeden z jezdců neměl šanci kolizi zabránit…. Síla nárazu Alexovi amputuje obě nohy nad koleny, masívní ztráta krve nemá fatální důsledky jen díky rychlému zásahu zdravotnického týmu. „Měl štěstí, že vůbec přežil cestu do nemocnice. Ztratil 70% krve, byla to naprosto kritická situace,“ uvedl zasahující lékař Dr. Walter Schaffartzik. Alex Zanardi byl v péči lékařů po 14 dní…

Po návratu z nemocnice promluvil: „Cítím, že jsem si domů přinesl to nejlepší a nejdůležitější ze mě. Neztratil jsem toho mnoho. Uvědomil jsem si podstatu lásky rodiny a přízně přátel. Někdy v životě opravdu zapomínáme na to nejdůležitější, co máme. … Motorsport nebyla jen má práce, ale vášeň, a třeba jednou budu opět závodit. Teď však nevím, co vlastně budu schopen všechno dělat.“

Absolvoval rehabilitační proceduru, nespokojen s výsledky si však sestavil vlastní ambiciózní plán a navrhl si vlastní speciální protézy. V prosinci téhož roku již zvládal chodit, časem se zdokonalil tak, že lidé neznalí jeho osudu nepoznali Alexův hendikep. 20 měsíců po nehodě se vrátil na německý okruh Lausitz, aby ve speciálně upraveném voze s úsměvem a rychlostí sobě vlastní šťastně dokroužil původních 13 kol tragického závodu z roku 2001. Fascinoval dosaženým časem, i s ovládáním monopostu na volantu by se kvalifikoval v aktuální sezóně na pátém místě!

Dva roky po nehodě již kroužil opět po závodních tratích, tentokrát s upraveným továrním vozem BMW 320i v evropském šampionátu cestovních vozů. Šestatřicetiletý Zanardi byl opět ve formě, v italské Monze sice v prvním závodě skončil v hromadné nehodě hned po startu, ale ve druhém závodě prokázal svou dravost a ukořistil po zběsilé předjížděcí jízdě sedmé místo. Následně se stal pravidelným účastníkem světových šampionátů cestovních vozů WTCC, kde od roku 2004 sbírá vavříny. V roce 2007 na brněnském Masarykově okruhu ještě obsadil druhé místo, o rok později už grandiózně zvítězil v prvním závodě! V druhém závodě po stíhací jízdě z desátého místa dojel druhý, když v poslední zatáčce svedl urputný souboj s lídrem závodu. Alex Zanardi je důkazem neutuchající vášně pro sport, stejně tak jako vzorem statečného muže a silné vůle. „Well done, Alex!“