O krásné, neobyčejné, úspěšné a talentované Coco Chanel, která cestu za slávou neměla vystlanou růžemi.
Coco Chanel
Gabriele Bonheur Chanel, jedna z nejvýznamnějších módních návrhářek 20. století, se narodila 19. srpna 1883 ve francouzském městečku Saumur podomnímu obchodníkovi A. Chanelovi a ženě jménem J. Devolleová. Po smrti matky ji otec spolu s dalšími sourozenci zanechal svému osudu v sirotčinci.
Po šesti letech ji spolu se starší sestrou Julií přijali do klášterní školy Notre Dame v Moulins. I přesto, že už ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy a získala pověst vynikající švadleny, stále jí to víc táhlo do místního nočního klubu, kde si po večerech přivydělávala zpíváním. Svoji životní přezdívku Coco získala právě zde, podle písničky o jedné Pařížance, které se ztratil pes jménem Coco.
Už tady se lišila od jiných dívek. Její styl oblékání, sebevědomí a odhodlání bojovat za své sny a názory jako lvice jí dopomohly, že se zanedlouho dostala do náruče bohatého chovatele koní, Etienna Balsana. Ten ji pozval na svůj zámek nedaleko Paříže a uvedl do společnosti.
S pomocí svého dalšího milence a zároveň její jediné životní lásky, britského diplomata A. Capela přezdívaného Boy, otevřela své první obchody s drahými klobouky v Paříži v ulici Cambon a ve městě kasín Deuville. Zanedlouho k pokrývkám hlavy přibylo i sportovní oblečení a v roce 1916 otevřela svůj první módní salón ve francouzském letovisku Biarritz. Ve své první ucelené kolekci uvedla do světa módy revoluční žerzejové košilové šaty, twinsety z jemné vlny a pověstné „malé černé“ šaty.
Během války bylo její oblečení často označováno za „kuchyňský styl“. Neomezovala se jen na aristokracii a bohaté paničky, právě naopak, její oblečení bylo určeno všem ženám. Chtěla, aby se cítily mladší, volnější a samy sebou, aby neschovávaly svou osobnost za přezdobené a nepohodlné šaty.
Oblékala hvězdy jako Audrey Hepburn, Grace Kelly nebo Jacquelin Kennedyovou. Navrhovala divadelní, baletní a filmové kostýmy pro několik hollywoodských velkofilmů a přátelila se například s Picassem, Maxem Jakobem nebo Igorem Stravinskim. Koncem třicátých let se Coco Chanel stala nejbohatší módní návrhářkou Francie.
Po vypuknutí druhé světové války Coco salón zavřela. Otevřen zůstal jediný butik, v němž se prodával slavný parfém, uzavřený ve flakónu ve stylu art deco, Chanel č. 5, který byl pojmenován podle šťastného čísla návrhářky. V tomto revolučním parfému bylo poprvé v historii přiznáno použití syntetických prvků, které bylo doposud razantně odmítáno. Marilyn Monroe o něm později prohlásila, že je to jediná věc, kterou nosí do postele. A tak není vůbec s podivem, že právě tento zřejmě nejslavnější světový parfém byl roku 1987 zařazen do Síně slávy FiFi.
Druhou světovou válku Coco prožila po boku německého diplomata H. G. Von Dincklagea, přezdívaného Spatz, kvůli kterému musela po skončení bojů odejít do Švýcarska s cejchem zrádkyně. Roku 1954 znovu otevřela svůj pařížský butik. Z toho období pochází bezlímečkové žerzejové twídové obleky.
Coco Chanel zemřela ve věku 88 let, 10.ledna 1971, v soukromém apartmá hotelu Ritz. Její neobyčejný duch však v módě přežívá nadále. Své o tom jistě ví i módní designer Karl Lagerfeld, který od roku 1983 značku Chanel zastupuje.
