První americký prezident, který použil letadlo při výkonu své funkce, byl Franklin D. Roosevelt. Roku 1943 použil hydroplán Boeing 314 k cestě na konferenci v Casablance. Bylo to nezbytné, pokud by cestoval lodí, mohl by se během náročné cesty přes Atlantik stát snadnou kořistí německých ponorek.
Ve čtyřicátých a padesátých letech se pravidelné cestování vzduchem stávalo stále častější. Brzy začali tuto vymoženost používat i politici. Jedním z prvních byl prezident Roosevelt. A prvním strojem určeným speciálně pro něj byl C-87 Liberator Express, dopravní odrůda vojenského B-24 Liberator. Ukázalo se ale, že letadla tohoto typu jsou náchylná k poruchám. Došlo k několika vážným nehodám jinde sloužících “cé osmdesát sedmiček”. Bylo tedy rozhodnuto, že se přejde na jinou značku, a to na C-54 Skymaster. Oproti normálu došlo k několika úpravám. Byl přidán prostor na spaní, telefon, a také zasunovací výtah pro kolečkové křeslo presidenta. Ten využil speciál k několika cestám, zejména pak na Jaltskou konferenci. Za jeho nástupce Harryho Trumana došlo i k odlišení prezidentského letadla (nyní vylepšeného C-118 Liftmastera) jasně viditelným znakem zvenčí. Sloužila k tomu malba orla na nose.
Dalším odlošením pak byl název, ten vznikl za úřadu Dwighta Eisenhowera a naznačuje výsadní postavení mezi všemi stroji amerických vzdušných sil. Rozhodujícím impulzem byl incident, při kterém došlo kvůli běžnému označení k záměně prezidentova letu za běžný dopravní let. John Fitzgerald Kennedy uvedl do služby první “tryskáč”. Byl to Boeing 707, samozřejmě opět ve speciálním provedení (označený SAM 2600). Na povrchu se nově objevila vlajka a prezidentský znak. Na palubě se odehrálo i několik zajímavých historických událostí: toto letadlo převáželo tělo JFK na pohřeb a na jeho palubě složil Kennedyho nástupce Lyndon B. Johnson svou přísahu. “Sama” využil též Richard Nixon pro své cesty do Číny a Sovětského svazu. Již za posledně jmenovaného byl uveden do služby SAM 2700, který pak sloužil čtyřem hlavám státu až do roku 1990.
Současný prezident George Bush jr. používá novější Boeing VC-25, jenž je modifikovanou verzí Boeingu 747. K dispozici má dokonce dva stroje. Každý z nich je schopen letět 12 600 kilometrů (asi 1/3 vzdálenosti cesty kolem světa) bez nutnosti tankovat, a zvládne pojmout víc než 70 pasažérů. Letoun má tři patra. Spodní tvoří nákladový prostor. Jenom zásoby jídla vystačí na plných 2000 chodů. Cestujícím jsou připravovány ve dvou kuchyních. Prostřední patro je určeno cestujícím, horní slouží pilotům a komunikačnímu zařízení. Na palubě je i ošetřovna, který má vlastní operační stůl. Prezident má vlastní kancelář a pokoj, sprcha a záchod je samozřejmost. K dispozici má též další kanceláře s plným vybavením; jen telefonů je 85. Letoun může případně sloužit i jako vojenské velitelství. Má speciální antinukleární ochranu, vzdorovat dokáže i raketám vypáleným přímo na něj. O bezpečnost na palubě se stará několik tajných agentů. Takový luxus samozřejmě něco stojí, jmenovitě 325 miliónů dolarů za jeden speciál. Vojenský potenciál byl využit po útocích 11. září 2001, kdy stroj sloužil jako bunkr při předpokládaném ohrožení všech pozemních cílů.
Z populární kultury známe Air Force One z filmu téhož jména, který popisuje únos prezidentova letadla teroristy. Film je ovšem jenom fikce; ve skutečnosti by bylo mnohem těžší zdolat všechna bezpečnostní opatření. Nakonec i známé amatérské video podnikatele Marca Ecka, zachycující jeho tvůrce při sprejování nápisu na jeden z motorů Air Force One, je asi podvrh. Přesto něco takového asi možné je – nedávno se na internetu objevilo několik vysoce choulostivých informací o tomto tématu. Brzy však byly staženy.
Nakonec se sluší podotknout, že se pod pojmem “Air Force One” nerozumí jenom velký Boeing. Ve skutečnosti to může být každý letoun, ve kterém se oficiálně přepravuje americká hlava státu. Většině lidí se však vybaví kolos, kterému též někteří říkají Létající Bílý dům.
