Ačkoli se Andy Warhol narodil ve Spojených státech, konkrétněji v Pittsburghu, naši východní sousedé při žádné příležitosti nezapomínají připomínat jeho slovenské kořeny. Andyho rodiče totiž pocházeli z východoslovenské vesnice Miková a do Ameriky přišli ve dvacátých letech minulého století, aby unikli bídě, která v odlehlém kraji tehdy panovala. Warholovi zde přivedli na svět tři syny, z nichž nejmladší byl právě Andrew narozený v roce 1928.
V zemi zmítané hospodářkou krizí ale dělnická rodina ze střední Evropy neměla jednoduchý život. Otec nosil domů pouze minimální mzdy a matka se dokonce nikdy nenaučila anglicky, a proto na přeplněném pracovním trhu nemohla nalézt uplatnění. Po předčasné smrti otce si Andy začal příležitostně přivydělávát a ve volném čase se věnoval svému největšímu koníčku – kreslení.
Po studiu designu na škole ve svém rodném městě se Andy přestěhoval do New Yorku, kde působil jako grafik v módních časopisech a reklamních agenturách. Zvěsti o jeho talentu se ale pomalu začaly šířit i do ostatních oborů a během šedesátých let už dílo Andyho Warhola znali všichno obyvatelé Spojených států. Zasloužily se o to kresby běžných produktů spotřebního zboží jako byla třeba Campbellova polévka a Coca Cola. „To nejkrásnější na této zemi je, že Amerika založila tradici, podle níž kupují nejbohatší spotřebitelé v podstatě tytéž věci jako chudí. Člověk sedí u televizoru, popíjí coca-colu a ví, že prezident pije colu, Liz Taylorová pije colu, a pomyslí si, ty můžeš pít také colu.“
Náměty na své obrazy Warhol čerpal z různých zdrojů a když se někdy stalo, že byla studna jeho inspirace prázdná, nerozpakoval se poprosit o radu své přátele. „Byl to jeden z mnoha večerů, kdy jsem žádal tak deset patnáct lidí o náměty, až mi jedna má přítelkyně položila správnou otázku: ‚Co máš nejraději?‘ A tak jsem začal malovat peníze.“ Vznikly tak obrazy s bankovkami i dolarovými symboly. Jindy Andy hledal podněty ve světě celebrit, které obdivoval. Popartový portrét herečky Marilyn Monroe zná dnes snad každý. „Šlo mi o krásu a ona krásná je; a je-li něco krásné, pak jsou to hezké barvy. To je všechno. Tak, nebo nějak tak se věci mají.“
Celé dílo Andyho Warhola se nese na vlnách uměleckého směru pop-art, jehož byl právě Warhol nejvýznamnějším představitelem. Tento styl se zpočátku objevoval pouze v reklamě, ale postupem času si ho začali osvojovat i umělci. Typickými znaky jsou ostré barvy a kombinace nejrůznějších technik a materiálů. V uměleckém světě šlo vlastně o určitou vzpouru proti dlouhému období abstraktního umění. Styl pop-art představuje konzumní masmediální umění. „To je neuvěřitelné, kolik lidí si do pokoje pověsí obraz elektrického křesla – zvlášť když barva obrazu ladí s barvou závěsu,“ řekl kdysi Warhol v reakci na proměnu uměleckého cítění. Ve svém ateliéru nazvaném příznačně Factory (Továrna) zaměstnával množství pomocníků, kteří sami navrhovali náměty a kreslili náčrtky. Warhol tak popřel idealistické pojetí umění, při nemž umělec sám vykonává veškeré úpravy svého díla.
Časopis Forbes Warhola řadí mezi mrtvé umělce, jejichž dílo stále přináší nejvyšší zisky (tomuto seznamu dominuje Elvis Presley). Před rokem bylo v newyorské aukční síni vydraženo obří plátno s názvem Green Car Crash. Původní odhady činily 25 až 35 milionů dolarů, ale výsledná částka předčila všechna očekávání a vyšplhala se až na neuvěřitelných 71,7 milionů dolarů. „Umělec je člověk, který tvoří věci, které ostatní lidé nepotřebují,“ řekl Warhol. Ale zkuste to říci někomu, kdo za takovou „nepotřebnou“ věc právě utratil mnohonásobně více, než je většina ostatních lidí schopna vydělat během celého života.
