I když se říká, že den má 24 hodin, někdy nám dny doslova plynou jeden za druhým, že se kolikrát nestačíme divit, že už je zase konec týdne. To samé rok, dokáže kolem nás prosvištět takovou rychlostí, aniž bychom to skutečně zaregistrovali. Jenže pak nás najednou může přemoci pocit, jako kdybychom se zastavili uprostřed toho všeho „hluku“ a při pohledu zpátky se nedokážeme ubránit myšlence a zároveň i otázce: „Žili jsme vůbec?“
Čím je to způsobené? Často si nedovolíme život skutečně prožít a naprosto mu podlehnout a odvázat se. A to jen z důvodu, co by na to mohli říct ostatní lidé. Pokud ovšem svůj život stále budeme zakládat na tom, jak by se na to ostatní asi tak tvářili, utrpíme tím jedině mi a navíc jednou zaplatíme obrovskou daň. Přestaneme žít svůj život.
Pravdou je, že nemusíme zažít žádný zlomový okamžik v našem životě, který by nás přiměl změnit způsob uvažování a začít prožívat život v radosti a naplnění. Radost je skrytá v našem vnitru, jen jsme si to nikdy skutečně neuvědomili. Okamžiky štěstí přitom zažíváme v naprosto „obyčejných“ chvílích, kdy dokážeme podlehnout svým pocitům a jednat tak, jak to doopravdy cítíme. Do popředí pustíme to malé vnitřní dítě, které je v nás ukryté. Přestaneme kontrolovat své chování a dokážeme se odvázat.
“Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzali dech.” autor neznámý
Například při povalování v posteli s milovanou osobou, kdy nám řekne nějakou „rejpavou“ poznámku, načež po ní hodíme polštář, on či ona vám to oplatí a už se ocitáme uprostřed polštářové bitvy, kdy „bojujeme“ do vyčerpání sil. Nebo jdete po ulici, se svým kamarádem či kamarádkou, v rukou držíte lahev s vodou, je šílené horko, najednou si vzpomenete na doby ze školních lavic, otevřete víčko a zmáčíte toho druhého, což si ovšem nenechá líbit a najednou jste oba mokří od hlavy až k patě, a je vám přitom jedno, že kolem vás chodí úplně cizí lidé.
Na první pohled obyčejné věci, že. A přitom právě při nich dokážeme být nejvíce šťastní. Zapomínáme na hranice a děláme to, co se nám zrovna chce a jak to cítíme. V těchto chvílích dokáže být sami sebou a prožíváme život naplněný radostí.
“Smyslem života je opravdu žít.” Eleanor Roosevelt
Jenže děláme to tak vždycky? Dokážeme se vždy naplno odvázat, pobavit, tancovat, zpívat nebo se jen od srdce zasmát? Ne, bohužel jen ze strachu, co by na to řekli ostatní. Ale k čertu s tím. Na světě je 7 miliard lidí a ve skutečnosti, se stejně každý zajímá převážně jen o sebe. Nebojte se život prožívat opravdu tak, jak chcete vy sami. Až moc přemýšlíme o tom, jaký by to udělalo dojem na ostatní, a proto raději kontrolujeme své chování.
Ale tohle je váš život. A máte pouze jeden. Tak neztrácejte zbytečně čas otázkami typu: „Můžu?“ Ano můžete, pokud to tak cítíte. Odložte masky a buďte sami sebou. Nebraňte vaší přirozené chuti a radosti žít. Dejte prostor vašemu vnitřnímu dítěti ožít. Probuďte ho a dopřejte si to. Dopřejte si v životě chvíle radosti a mějte odvahu ji ukázat. Zasloužíte si to. Už jste byli zkrátka dost dlouho dospělí. Začněte opravdu žít.
