Zdvořilost a taktnost: Nedostatkové zboží dnešní doby

Šedé budovy dostávají novou fasádu ve veselých barvách, na pultech se objevují (opět) produkty, jejichž výroba je v souladu s přírodou, zvířaty i lidmi, pestrá móda kouzlí a podtrhuje jedinečnost každého nejen na přehlídkových molech, ale i v ulicích… Vše se vyvíjí! Pokulhává jediné – člověk jako bytost sama i společenská. Sociální vazby zaznamenávají pokrok v technice, rychlosti a pohodlnosti, zdá se ale, že emoce a zdvořilost jsou čím dál více opomíjené a takt se stává jen něčím, podle čeho poznáme i poslepu černobílý film. Pojďme to změnit!

zdvořilost

„Takt je rozum srdce.“
Karl Gutzkow

Nejčastějším argumentem posledních let, proč být drsný/necita/distancovaný, se stalo odkazování na bezpečnost a okolí.
– Když budu moc hodný, doplatím na to.
– Co z toho budu mít?
– Oni na mě také neberou ohledy/nejsou hodní.
– Tak se dnes nikdo nechová.

„Používejme cit s rozumem a rozum s citem.“
Patricie Holečková

Mnozí u těchto otázek skončí, ale úspěšný člověk, který chce být sám se sebou spokojen (navždy), musí na ně umět i správně odpovědět.
Pokud mě chce někdo poškodit, udělá to, ať už se na něj usměji, nebo zamračím.
– Budu mít ze sebe dobrý pocit a možná/snad ho budou mít i druzí.
– To, jak se chovají druzí, vytváří jejich karmu. To, jak se chovám já, vytváří tu mou.
– Ale někdo by se tak chovat měl. Pokud se tak začnu chovat já, tak se počet minimálně o jednoho navýší.

„Cit – to je život, a otupený cit je ochuzený život.“
Ferdinand Peroutka

Čemu se vyvarovat, chceme-li být taktní:

  1. Věštba pesimisty

V každém z nás je optimista, realista a pesimista. Pokud se nás někdo ZEPTÁ (pokud se neptá, tak mu naše pohledy na věc nevnucujeme) na názor, měly by odpovědět všechny tři části. V žádném případě ne jen část pesimistická, byť zrovna prší a máme kamínky v holinkách.

  1. Soudy, posudky, rozsudky

Nehledě na sečtělost, vzdělání, zkušenosti i velikost ega se můžeme mýlit – všichni. Vměšovat se někam, kde nemáme co dělat jen proto, abychom si načechrali pírka? To je pro dámu i gentlemana ztráta času a zbytečný risk nervů svých i zúčastněných.

  1. Ponižování/povyšování

Na strom lze vyšplhat, nebo ho porazit. Při poražení se postoupí ale jen výšku kmenu a zničí se jeden život a dvě šance (osoby a stromu). Platí zde tedy pravidlo, které používají horolezci: „Když tam sám nevylezeš, tak tam asi nemáš co dělat.“ Ponižování a povyšování tedy postrádá nejen cit a takt, ale i smysl. Má jen demotivující a zdržující efekt.

  1. Sebestřednost

Kdyby každý zdravý jedinec myslel na druhé tak jako na sebe, byl by na světě ráj. Reálné to není, ale je možné se tomu přiblížit: vnímat druhé! Empatie i láska se rodí v jednom srdci a vyvíjí se, pokud má srdce druhé. Dobré vztahy (pracovní, přátelské, partnerské…) potřebují, aby lidé na sebe brali ohledy a tvořili dobrý celek.

  1. Nezájem a pasivita

Platí prostý vzorec: Mám šanci něco změnit? Tak se angažuji! Nemám šanci, je lepší dát energii jinam? Jdu jinam.
Ale pozor! Člověk, jakkoli si může připadat nedůležitý, má velkou moc. I automaticky projevená soustrast/soucit může pohladit po duši, i letmý úsměv a pohlazení může rozproudit krev… Jen pasivní srdce nikdy nerozehřeje celé tělo, duši (a už vůbec ne okolí). Proto se v 80% kontaktních situací vyplatí (sou)cítit, ideálně se i vcítit = být empatický.

  1. Sabotáž taktu ve jménu pravdy

Omyl posledních let hlásá, že pravdu nelze říci taktně. VŽDY je schůdná cesta. Způsobů, jak říci i nepříjemný fakt se nabízí nespočet. Pravá dáma a pravý gentleman si vždy zachovají tvář a dokáží s lidmi jednat tak, aby jim neublížili a přesto nelhali a nemlžili. Takt a pravda jdou ruku v ruce!

„Zdvořilost je pravda mírněná taktem.“
Victor De Kowa


 

Tags: , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme