Ke starším lidem se dá vzhlížet, shlížet, nebo je přehlížet. Pokročilý věk s sebou přináší mnohé klady i mnohé zápory. Pojďme se podívat na pár základních charakteristik a zamysleme se nad tím, v čem se inspirovat a v čem zůstat mlád…
„Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří
a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.“
Johann Wolfgang von Goethe
Ať už jsme akčními světoběžníky, nebo schovanými samotáři, musíme si přiznat, že babičky a dědečkové mají více odžito. Jejich život nemusel být intenzivnější než náš, aby nám mohli předat své poznatky a zkušenosti. I kdyby se srovnával mladý akční muž s mužem, který nevyšel dál jak za ohradu svého ranče, má nad mladíkem navrch – zažil více nocí a více rán, viděl více počasí, snědl více potravin, vypil více tekutin, pozoruje své tělo delší dobu… a velmi často poznal více lidí, nebo hlouběji, možná i přečetl více novin, knih atd.
Máme se od nich stále co učit! Naslouchejme jejich příběhům, čerpejme jejich moudrost a pokoru k životu. Většina z nich touží předat své zkušenosti dál!
„Grácií stáří je dobrota.“
Anna Lauermann
Spolu s dlouhým (více, či méně opakujícím se) bytí, přichází i únava. Fyzická i psychická. Potřebují více odpočinku, více času na splnění aktivit, povinností a cílů. Vědí, že čas ukáže mnohé, že není kam spěchat. Dokáží s trvale pomalejším tempem fungovat.
Oproti tomu mladý člověk málokdy zvolní – ten přešlapuje i vleže, když má týden marodit s nachlazením. Pamětníci vyžadují klid a jemnější přístup, což i pro hyperaktivní děti může být přínosem: relaxací, zvolněním, inspirací. Neostýchejme se proto utéci od rychlého chaotického ruchu k seniorům, jejichž pouhé pozorování zpomalí tep a zklidní mysl. Čerpejme jejich klidnou energii… Většina z nich miluje společnost a jsou vděční, i když vedle nich jen sedíte a díváte se s nimi třeba na obzor.
„Nejsilnějším lékem na stáří je láska.“
John Stuart Mill
Zkušenosti, pohodlnost, pokročilý věk, stereotyp, nebo možná jen únava materiálu a různé bolesti způsobují, že starší lidé se odmítají měnit a přizpůsobovat. Často se můžeme setkat s tím, že musí být vždy po jejich a vše, čemu nerozumí, odsoudí. Většinu života prožili v jiné době a odmítají jít nové éře naproti.
Jistě, že za jejich dob to bylo jiné (v něčem lepší, v něčem horší), ale pokrok nelze zastavit. Jak jedno přísloví praví: „Zvyk je železná košile.“ Musíme se obrnit trpělivostí a snažit se najít společnou řeč – pochopit, co a proč je pohoršuje, co naopak těší, porozumět si. Motivovat je k učení, protože seberozvoj nezná věk!
„Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.“
Miroslav Horníček
Bez servítek – protože mají právo říci vše naplno(?) Dalším háčkem v komunikaci mezi generacemi je přílišná přímost, která nezřídka kdy hraničí s hrubostí. Touha stařečků a stařenek je: sdělit vše! I to, na co se jich nikdo neptá, do čeho nevidí…
Mají sklony (už) nedbat na formu, takt, cit. Kompenzují si tak většinou to, že se cítí na okraji společnosti, nebo že je něco bolí. Pozitivní je, že řeknou upřímně, co si myslí. Negativní pak to, že mnohdy hrubě, čímž mohou nevědomky zranit a odstrčit od sebe své blízké. Snažme se přimhouřit oči, připomenout jim takt, cit a opatrnost v komentářích i úsudku.
„Stupeň úcty ke stáří udává stupeň ušlechtilosti a pravé ceny u všech národů a kultur.“
Ladislav Klíma
Zajímavosti
Prokazatelně nejstarší ženou světa byla Jeanne Calmentová, která se dožila 122 let. Její dlouhověkost byla přičítána klidné mysli a smyslu pro humor. Prý se smíchem prohlásila: “Bůh na mě musel zapomenout”, když se jí optali, jak docílila tak úctyhodného věku. Nevyhýbala se sklenkám portské vína, milovala čokoládu, olivový olej (do jídel i na pleť), do 100 let sportovala a do 117 kouřila cigarety (ale maximálně 2 denně).
„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši,
když je dělá na tváři.“
Michel De Montaigne
//
