Vděčnost. Na toto téma už bylo napsáno mnoho knih, ale ruku na srdce, stejně bereme spoustu věcí za samozřejmost a nijak se nad nimi nepozastavujeme. Když se ale na chvíli zamyslíte, a dovolíte skutečné vděčnosti vstoupit do vašeho života, doslova se vám změní život. Tělem najednou projede všeobjímající vlna lásky, která doslova proniká vším. Cítíte se skvěle. A jakoby jste pochopili, o čem život je. Někdy stačí totiž jediné, umět říci: „Děkuji.“
Chvíle vděčnosti, kdy máme říci, DĚKUJI, jsou všude kolem nás. Některé si uvědomujeme, například když dostaneme dárek, vyhrajeme cenu, nebo nás někdo pochválí za práci, přirozeně cítíme vděčnost a dáváme ji najevo.
„Snaž se spočítat, co vše jsi v životě dostal, a zjistíš, že se to spočítat nedá.“
David Steindl-Rast
Problémem je, že ne všechny si uvědomujeme. A to je chyba, protože cítit vděčnost můžeme doslova v každém okamžiku, každého dne. Jen je důležité si to uvědomovat. Proto, až budete číst dále a ocitnete se v jedné z níže uvedených situací, zkuste si to pro jednou vychutnat ten pocit, a pak říci, třeba i jen v duchu, děkuji. Uvidíte, co to s vaším životem náhle udělá.
1. situace: Vděčnost bereme jako samozřejmost.
Káva, horká sprcha po ránu, oběd, objetí, slunce, polibek, … dalo by se pokračovat do nekonečna. Jsou to věci, které k životu patří, jsme rádi, že je máme, avšak časem to sklouzne do skupiny „samozřejmost“. A jejich podstatu a důležitost si uvědomíme, když nám z života zmizí, jaká škoda. Než čekat, až nás život bude zase zkoušet a sebere nám to, na co jsme zvyklí, třeba jen pro příště zkuste toto:
…Až vám v kavárně donesou vaši oblíbenou kávu, vychutnejte si její lahodnou chuť.
…Až vyjdete z domu ven, vychutnejte si paprsky slunce, jak se dotýkají vaší tváře.
…A pokud se ráno probudíte v objetí se svým partnerem, vychutnejte si ten hřejivý pocit u srdce.
Ano, vychutnávejte si ty pocity a hlavně za to všechno říkejte, DĚKUJI. Neberte je jako samozřejmost, ale važte si jich.
2. situace: Věci, za které bychom (ne)měli být vděční.
Složenka na nájem, výměr daně, špinavé nádobí, poházené partnerovo oblečení po bytě… Jsou to věci, při kterých mírně šílíte, i když to jen čtete? Dobrá zpráva je, že i při nich můžete cítit vděčnost, stačí jen trochu změnit úhel pohledu. Takže místo šílím z… si řekněte, jsem VDĚČNÝ,
…za partnera, který se v noci roztahuje v posteli, protože to znamená, že není venku s někým jiným.
…za trávník, který je třeba posekat, protože to znamená, že bydlím ve svém domě.
…za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště, protože to znamená, že můžu chodit.
…za otravný budík, který musím ráno vypnout, protože to znamená, že jsem ještě naživu.
…za daně, které musím platit, protože to znamená, že mám práci.
…za nájem, který musím platit, protože to znamená, že mám kde bydlet.
…za … (doplňte, co chcete)
„Vděčnost je víc nežli pocit. Je to způsob života.“
Richard J. Foster
Všechny výše uvedené příklady jsou vlastně momenty, kdy můžete radostně vyjádřit svou vděčnost. Protože ne každý si může říct, jsem vděčný za to, že musím posekat trávník před svým domem, protože domov nemá. A tak se od této chvíle snažte být vděční za spoustu každodenních laskavostí, které vám život a ostatní prokazují. A na oplátku začněte i vy pracovat na vlastních gestech pozornosti, na těch, jež jdou přímo od srdce.
