My jsme na tom zcela jinak. Výběr cílů je cílem sám o sobě, prostředky k jejich dosažení nám pod rukama kypí jako kynoucí těsto a, tak trochu šeptem, si stále říkáme: „Co mám ještě udělat? Co vlastně můžu udělat? A co bych měl udělat?“ Naši situaci skvěle pojmenovává známý sociolog Bauman – svět se nám zdá být neomezenou sbírkou možností, v níž je máloco předurčeno a neodvolatelně dáno.
Na náš život a naše cíle nemá hlavní vliv to, jak jsme uvězněni, ale to, jak jsme osvobozeni – limitují nás hlavně naše vlastní schopnosti. Chceš podnikat? Musíš mít obchodního ducha. Chceš dělat svářeče? Musíš být zručný. Chceš dělat poradce? Musíš mít znalosti. Ale záleží jen na tobě.
Pocit svobody, že se můžeme stát kýmkoliv a čímkoliv, je bezpochyby skvělý. Ale také záludný. Najednou jsme se ocitli v situaci, kdy máme k dispozici více možností, než jsme sami schopni rozumně posoudit, natož racionálně a efektivně využít. Nemáte někdy pocit, že se ze všech těch možností volby cítíte tak trochu nesměle … nebo úzkostlivě?
Volbu ano, ale jednoduše, prosím
Bauman popsal to, co ví i každý správný obchodník – lidé paradoxně částečně touží po tom, aby volba byla co nejjednodušší (vědomě i podvědomě). A svět aby byl jednoznačnější. Vždyť s volbou je spojena také zodpovědnost za svoje rozhodnutí a potenciální námaha na odstranění škod vzniklých takovou volbou.
Až se zase budete dívat na televizi, zadívejte se tak trochu sociologickým okem na reklamní spoty. Určitě v nich najdete modelové problémy a jejich konkrétní řešení. Pojmenování určitých problémů vede právě k oné jednoznačnější orientaci v životě. Nemusíme si vybírat cíle, nemusíme vymýšlet, proč jsme tam, kde jsme… Vždyť to je přeci ono – nemáme dostatek místa v kufru, nebydlíme na „Slunné stráni“, nemáme prádlo skutečné bílé a neděláme dost pro své zdraví. Už víme, na čem jsme, co máme řešit. A ejhle – dokonce rovnou dostaneme konkrétní návod, jak takovou situaci zvládnout.
Náš neurčitý pocit, že je potřeba najít a zvolit správně, najednou dostal podobu velkého rodinného auta (samozřejmě nablýskaného) nebo zázračné lahvičky s příznivými bakteriemi pro zažívací trakt (samozřejmě exkluzivních). Co na tom, že žijeme sami (a stačil by nám sedan) nebo že máme trávení skvělé (a v případě potřeby by stačila syrovátka).
Vraťme se zpět k volbě. Volbou takových „reklamních“ zjednodušení budujeme svůj životní styl. Ať už to budeme posuzovat z objektivní nebo subjektivní stránky, vždy skončíme u toho, že životní styl, který se nám prezentuje v reklamě, který řeší typické problémy typickým řešením, se odráží také v našem životním stylu – tak, jak ho vnímáme my sami (máme skvělý pocit, že bydlíme v reprezentativním domku), i tak, jak ho vnímá okolí (hele, on bydlí ve čtvrti zbohatlíků).
O životním stylu si ale budeme povídat zase někdy jindy.
Výborně! Pište častěji =)