Vizionář Jan Kaplický

8
2537
„Budova zapadající do urbanistické kompozice. Demokratická architektura v demokratickém státě. Krása, elegance, barva, plastičnost, lidé a dokumenty. Barva jako odkaz minulosti a přesah budoucnosti. Místo pro třetí tisíciletí.“ I těmito slovy popisuje architekt Jan Kaplický a jeho studio Future Systems budoucí stavbu Národní knihovny České republiky. O ní bylo napsáno v poslední době tolik, že stojí za úvahu, jaká osobnost vlastně stojí za celým projektem, jenž stále dokola vyvolává bouřlivé reakce.
 Snad každý, kdo se jen trochu zajímá o architekturu, zavadil alespoň jednou o jméno Jana Kaplického, dnes známého a uznávaného nejen u nás, ale především ve světě. V poslední době už ale i ti, kteří o tento druh umělecké činnosti nejeví nijak zvlášť velký zájem, vyjmenují s přehledem několik skvostů, pod nimiž se podepsal právě zmíněný architekt. Z mnoha můžeme jmenovat například novinářské centrum na londýnském kriketovém hřišti (Lord´s Media Centre) z roku 1999 nebo obchodní dům Selfridges v Birminghamu, postavený v roce 2003. Projektem knihovny v České republice se ale Kaplický vrátil takzvaně ke kořenům – jeden z jeho prvních návrhů byla vilka v pražském Podolí.
A lepší místo k narození než Prahu si ani budoucí posluchač Vysoké školy umělecko-průmyslové nemohl „vybrat“. Spolu s výtvarně založenými rodiči ho totiž inspirovala od mládí atmosféra metropole, která za jeho života prošla několika zásadními změnami. Válečná léta a později komunistický režim zdánlivě nebyly tím pravým ořechovým pro budoucího umělce. Ale právě snad fádnost a určitá uniformita staveb i ostatních předmětů v padesátých letech utvrdily Jana Kaplického v názoru, že v podobné linii pokračovat rozhodně nebude. I z tohoto důvodu není radno považovat ho za jednoho z mnoha tvůrců, kteří vsadili na návrat k funkcionalismu, strohým rysům a minimalistickému pojetí. Pravda – ani Kaplický netvoří na první pohled nesmyslné složitosti, ale – jak sám poznamenal – pravé úhly a rovné linie jsou „zbytečnou svěrací kazajkou, která se v přírodě nebo na lidském těle vůbec nevyskytuje.“ Kaplického stavby a projekty všeho druhu (ať už uskutečněné či nikoliv) jsou spíše snovými abstraktními monumenty, ve kterých i přes svůj mimozemský vzhled chtě nechtě poznáváme jasnou inspiraci faunou, flórou a hlavně životem samotným. Podle Kaplického totiž záleží především na umění užívat života, lásky, krásy a erotiky. Pocit štěstí je totiž v tvorbě naprosto zásadní, ne-li nejdůležitější. “Kdo staví šedivé škatule, nikdy asi neměl rande u Národního divadla,“ tvrdí architekt.
 Od své emigrace v roce 1968 žije autor budoucí Národní knihovny ve Velké Británii, kde na konci sedmdesátých let založil spolu s Danielem Nixonem firmu Future Systems. Do té doby spolupracoval Kaplický s mnoha významnými architekty a designéry, jako jsou například Denys Lasdun (autor Královského národního divadla v Londýně) nebo Renzo Piano a Richard Rogers, který navrhl slavné pařížské muzeum Centre Georges Pompidou. Spolupracoval také s firmou Foster and Partners (její zakladatel Norman Foster se proslavil například mrakodrapem pro firmu Weiss Re v Londýně nebo nově postaveným fotbalovým stadionem ve Wembley. A dnes je to právě studio Future Systems, ke kterému mnozí architekti vzhlíží s úctou. Ale nebylo to tak vždy. Průlomovým se stal rok 1994, kdy vznikl The house of Wales, dům téměř celý skrytý pod zemí. Opravdový věhlas se ale dostavil až po pěti letech, kdy Kaplický získal prestižní Stirlingovu cenu za již zmíněné centrum pro novináře na kriketovém hřišti v Londýně.
Česká republika zatím do plejády zemí, které se mohou pyšnit některou z architektonických či designových skvostů Jana Kaplického, bohužel nepatří, nepočítáme-li podolský domek, který navrhl ještě před odchodem do zahraničí. Tato situace se má ale brzy změnit. 3. března byl slavnostně vyhlášen vítěz soutěže o nejlepší návrh nové budovy Národní knihovny České republiky, jíž se zúčastnilo přes 350 architektonických studií z celého světa. Díky svému pojetí a ztvárnění se jím stal právě architekt českého původu a jeho firma Future Systems. Za první umístění získalo studio odměnu 160 tisíc eur (v přepočtu asi 4,5 milionu korun), stavba Národní knihovny, která by měla být otevřena v roce 2011, bude stát kolem 2 miliard korun. Veselá futuristická stavba, neoficiálně pokřtěná jako Chobotnice, bude shlížet na Prahu z Letenského parku a má být oázou klidu nejen pro milovníky knih, ale i pro všechny, kteří si budou chtít v jejích „útrobách“ odpočinout. 
Jan Kaplický je příkladem člověka, který dosáhl největšího úspěchu ve věku, kdy mnozí přemýšlí o konci kariéry. Klišé o „ujíždějícím vlaku“ na architekta nesedí ani v nejmenším. Je pravda, že mohl už v mládí ustoupit požadavkům ostatních a snad se stát rychle dobrým architektem. To ale není v popisu práce géniů. Šel a stále jde vlastní cestou, nepodrobuje se zavedeným pravidlům v architektuře a nebojí se zkoušet stále nové technologie a postupy, hledá inspiraci tam, kde ji nehledají ostatní. Neznamená to ale, že by byl architekt ode dne prvního úspěchu zavřený ve své luxusní kanceláři a soustředil se jen na práci. Od tak volnomyšlenkářského člověka nikdo nic takového ani nemůže čekat. Naopak – rád chodí ven s přáteli, baví se, obdivuje vkusné věci. Což podle něj mimochodem rozhodně není Rolls Royce. „To si kupují bohatí lidé, kteří nemají vůbec žádný vkus.“ Kolik lidí si tohle dovolí říct, že?

8 KOMENTÁŘE

  1. Obchodní dům je ještě zajímavý ale ta ůchylnost co se má stavět za peníze daňových poplatníků je trošku ůlet né?Co takhle zafinancovat bydlení pro mladý lidi?

  2. No, obchodní dům v Birminghamu je naprosto skličující, sám jsem tam byl a můžu Vám říct, že na mne to působilo jako stavba z knihy 1984 George Orwella. Fanouškem Kaplického architektury nejsem, ale pro výstavbu Národní knihovny jsem všema deseti. V době, kdy Asie válcuje svět levnou pracovní silou je nutné budovat centra vzdělání a vědění. A financovat mladým bydlení? Kdo chce, může si na bydlení vydělat. S pozdravem, TN

  3. A ty jseš nejspíš protekční chlapeček z bohaté vlivné rodinky co?V Birminghamu žiju a o proti Letňanům se to dá ještě zkousnout.Je mi jednatřicet a z čech jsem utekl právě proto že už mně nebavilo dělat debila za patnáct měsíčně když na život potřebuju dvacet.Deset let jsem makal a k nějakýmu bytu jsem se ani nepřiblížil(garsonku mepovažuju za důstojné bydlení.Doporučuju všem mladým lidem kteří nemají tatíčka co jim všechno zaplatí,utečte dokud je čas.Dnes vydělávám tři tisíce liber,náklady na život mám stejný jak v čechách a byt jsem dostal od města zadarmo,nazdar

  4. Dobrý den pane Muro, dovolte, abych se přidal do začínající zajímavé diskuze. Všiml jsem si všech Vašich komentářů. K Vaší současné situaci Vám srdečně blahopřeji a věřím, že můžete být dobrým vzorem mnoha mladým lidem. Z Vašich komentářů ovšem čiší zahořklost a nepřejícnost. Kdo chce, ať si na byt vydělá sám. Souhladím s Tomášem Novotným. Žijeme v době příležitostí a pracovitý člověk, který se nebojí učit a růst, se dokáže postarat o sebe i svoji rodinu. A když už jste mluvil o dětech na druhé straně světa, kolikpak jim Vy dáváte, když máte stejné životní náklady a 8 x vyšší plat? Kdo jest bez vinny, hoď první kamenem. Socialní dávky a příspěvky často degradují schopnost a samostatnost většiny lidí. Zato zajišťují tolik vytoužené volební hlasy. A možná byste nám mohl prozradit, jak dostat zdarma byt v Británii. Děkuji a jsem s pozdravem.

  5. Zdravím Vás, pokud máte představu, že u nás není pro mladé lidi vhodné prostředí, zkuste se podívat na situaci v jiných zemích. V ČR je jeden z nejlepších poměrů mzda/náklady na živobytí, nezaměstnanost je vysoká zejména díky lidem samotným a příležitostí je tu nespočet. Takže nevidím důvod, proč by lidé měli utíkat, naopak, je to přímo výzvou začít budovat úspěch právě zde! Zvyšování sociálních výhod lidi demotivuje, to ví každý, budu se opakovat, kdo chce bydlet, bydlí, a kdo se snaží, bydlí ještě lépe. A k tomu Birminghamu, ano, byl jsem v Anglii pracovat, byla to velká zkušenost a škola, doporučuji, pochopíte, že když nečekáte až se práce udělá sama nebo až ji udělá někdo jiný, můžete se toho hodně naučit, dobře si vydělat a mít dobrý pocit z dobře odvedené práce. S pozdravem, Tomáš Novotný

  6. Vážení,zahořklost nepopírám,ta je očividná a směřovaná především proti ČR,nepřejícnost?No tak to jste opravdu na omylu,přál bych z celého srdce všem lidem na téhle planetě aby se měli všichni stejně dobře,bohužel je to dosti utopická myšlenka z důvodu nenažranosti určité skupiny lidí a systému který jsme si vytvořily,mně osobně můj současný příjem víc než stačí.Nevím odkud pocházíte,tipuji Prahu ale já jsem z Ústí nad Labem,severu čech který jako kupříkladu Ostrava a podobné regiony vždy zbytek republiky defacto dotoval svým průmyslem a přesto zde na tom lidi jsou vždy nejhůře.Nemám jediného známého v Ůsti který by si současnou situaci v čechách pochvaloval.Můj poslední příjem v čechách byl v Ůstí ještě nad poměry,znám lidi kteří mají pouze sedm tisíc měsíčně a vůbec si nedokážu představit jakým způsobem by si měli z tohoto příjmu našetřit milion na byt když jim tyto peníze sotva stačí na přežití.Potom se pánové nedivte mé zahořklosti,dám ještě jednu vzpomínku do placu,z mého platu šlo zhruba pět tisíc měsíčně na daně,soc. a zdrav. pojištění,když jsem jednoho dne potřeboval od státu pomoct já,přišlo mi usmolených patnáct stovek z důvodu že jsem nemohl prokázat náklady na bydlení.Vedle ve vchodě cigánum každý měsíc listonoš nosí složenku na dvacetosm tisíc a to jsem je ještě neviděl jinde než v hospodě u automatů natož jít do práce.Tak z takovýmto státem plným příležitostí,odpustě ale běžte do prdele a možná ještě dál.Co žiju v UK,pracuji sice přes týden dvanáct hodin denně ale žádný stres,můžu si koupit cokoliv na co mám chuť aniž bych zkoumal co to stojí a až zde jsem pochopil co znamená slovo svoboda.K tomu bytu,stejný způsob co byl u nás za komančů,normální žádost na město a do dvou,tří měsíců bydlíte.Jsou to sice většinou byty na opravu ale víc než tři tisíce liber investice to není a to za 4+2 stojí nemyslíte?Přeji pěkný den

  7. Krásný den pane Muro, už se v tom začínám orientovat, s postojem k našem státu souhlasím. Socialismus posledních osmi let nás hodně poškodil. A chápu Váš postoj ke státu. Proč jste ale vystupoval s agresí vůči Dreamlife magazínu? Nevím jak Tomáš Novotný, já jsem z Brna a vše co mám jsem si vybudoval od nuly. Rodiče mi dali slušné vychování a víru, že mohu něčeho dosáhnout. Dreamlife platí své redaktory dobře, včasně a přispívá tak deseti studentům k jejich studiu. Věnujeme se také charitativní činnosti, kterou plánujeme rozšířit. A jako majitelé si chceme vlastníma rukama něco vybudovat. Ukazujeme lidem věci, které mohou mít, místa, kam se mohou podívat a to hlavně proto, aby zvedli zadek a šli s tím něco udělat. Příběhy úspěchu inspirují naše čtenáře a to tvrdím na základě velkých ohlasů a díků. Sloužíme lidem a vyděláváme si tak peníze, které si sami zasloužíme. A pokud Vám půjde i nadále i děti na druhé straně světa tak vězte, že 70-80% světových darů charitě jde z kapes bohatých lidí. Protože lidé, kteří dosáhli svého bohatství správnou cestou, chápají, že je správné se rozdělit. Jen ten, kdo nic nemá nechce většinou nic dát. Děkuji za Vaše příspěvky a jsem s pozdravem.

  8. A musím dodat, že i lidé, kteří své bohatství nezískali správným způsobem, se také většinou nechtějí dělit (tím myslím zejména ty, kteří vyhráli peníze, zdědili peníze, ukradli peníze, našli peníze).

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here