Stoprocentní pracovní nasazení? Možná to je právě chyba! Proč?

0
2159

Úspěch jedné věci následuje neúspěch druhé? Nestíháte, protože se věnujete plně jednomu projektu, nebo protože se věnujete příliš projektům naráz?

Za vše může příroda?

Z biologického hlediska muži disponují tzv. „tunelovým viděním“, oproti tomu ženy mají lepší vidění periferní. Dříve to znamenalo, že muži snáze upnuli svůj zrak na zvěř v dáli a dokázali ji ulovit. Nejenže pohledem směřovali pouze na jeden bod, ale i jejich myšlenky patřily pouze jednomu úkolu, což zaručovalo úspěch mise, která vyžadovala plné soustředění. Ženy zas zvládaly lépe sledovat plus uhlídat i velmi početnou rodinu a lesní plody v okruhu stanoviště měly v merku lépe než kdejaká laňka nebo hlodavec. Ačkoli žen ukotvených doma/v okolí domova, či mužů lovců dnes není mnoho (díky popularizaci veganství, dostupných zdrojů, stírání rozdílů mezi pohlavími), stále platí, že se obecně muži lépe zaměří na jeden cíl – do hloubky a ženy mají lepší periferní přehled – zvládají víc věcí souběžně.

Ženské vs. mužské prvky

Být specialistou oboru je proto snadnější pro typického muže nebo pro ženu, která má mužský přístup k věci.  Máme zafixováno, že aby člověk v něčem vynikal, musí do toho dát více než ostatní, tedy vše. Čímž se dostáváme k problému – pokud jedné věci věnujeme 100%, nezbude nám čas ani energie na nic jiného. Ukázkovým příkladem jsou workoholici: zaměření pouze kariérně. Krachují, eventuálně stagnují jejich zpravidla neúspěšné vztahy i osobní rozvoj, jejich práce je po čase přestává naplňovat…

Lze problému předejít a dosahovat úspěchu?

Ano! Nutno však změnit přístup. Uvědomit si, že není potřeba se obětovat, dát 100% svého času a energie jedné věci, abychom vynikali. Postačí, když to, co děláme, budeme dělat nadprůměrně dobře. Prakticky rozložíme svých 100% mezi rodinu, přátele, relax, koníčky, seberozvoj, zájem o okolí… Nebudeme jen pracanti, nebudeme jen rodiči, nebudeme jen partneři… Pokryjeme vše pro nás důležité.
→ Zapracujme na periferním vnímání – rozšiřme „tunelové vidění“.

Kdy dát 100%?

Troufáme si tvrdit, že 100% bychom neměli obětovat nikdy. Představme si kupříkladu, že se 100% věnujeme svému partnerovi a zapomene na narozeniny maminky, nevšimneme si hořícího sporáku, psa okusujícího kabely, auta sjíždějícího ze svahu, anebo ve snaze udělat vše pro partnera, neděláme nic sami pro sebe, popíráme v tu chvíli vlastní identitu i blízký svět. Na druhou stranu, někdy potřebujeme dát jedné záležitosti více, ať už jde o aktuální problém popřípadě hierarchicky nadřízenou věc. Není potřeba zvládat 156 věcí hned teď, najednou, postačí zvládat jen těch pár, které jsou důležité.
Př.: Teď se potřebuji dosyta vyspat, práce musí počkat.

→ Zužme rádius na naše priority.

Pokud v autě potřebujeme vyměnit jedno kolo, musíme mu věnovat velkou část pozornosti. Nemusíme se stydět, když si během výměny nestihneme vyleštit boty, uvařit večeři, uháčkovat šálu… Nesmíme to ale vidět příliš „tunelově“. Měli bychom si nechat prostor (ano, i během výměny) pro vnímání-kontrolu vozidla celkově, projíždějících aut, svých fyzických potřeb (hlad žízeň), meteorologického stavu oblasti, zodpovědnosti vůči ostatním… (slíbili jsme, že v 19:00 zavoláme sestře, tak i přes aktuálně řešený problém, zavolejme a min. domluvme další – vhodnější termín hovoru).

Výhrou není ženský ani mužský způsob, ale kompromis mezi nimi. Nedávat 100% jedné věci a ostatním 0%, ale ani nedávat 0,2%  pěti stům věcem.

Pro les nevidí stromy.
x
Pro stromy nevidí les.

Přísloví