Snaha a láska dokáže zbourat jakoukoliv zeď!

Často jsou mezi lidmi překážky, které se bojí zdolávat. Když se odhodlají a první pokus nevyjde, odcházejí. Co ale udělá silné srdce ve spojení s rozumem?

Nejlepší příklad představuje láska, ta pravá osudová. Když cítíme spřízněnou duši za zdí, co uděláme?

Zkusíme najít ve zdi dveře, průchod. Jestliže není, zkusíme zeď prorazit, podhrabat se, obejít… Pokud nás ani to k sobě nedostane, co uděláme? Vzdáme se? Ne!
Zeď může být příliš vysoká, dlouhá, příliš silná… přesto: vždy jde k sobě najít cestu. Třeba obejít zeměkouli – vždyť je kulatá!

„Když jsi došel tak daleko, že už nedokážeš udělat ani krok,
jsi právě v půli cesty, kterou jsi schopen ujít.“

Grónské přísloví

Když myslíme nejen hlavou, ale i srdcem, rozvíjíme anebo přímo měníme vidinu možného a nemožného. Nezaslepujeme svůj rozum (ztratit sami sebe nesmíme), ale obohacujeme se o další (i pro druhého) vhodné možnosti. Vzniká pak například z:
Nejde to. – Jak by to šlo?
Ne. – Jak ano?
Nechápu. – Jak porozumím?
Důležitý/á jsem já.  – Důležití jsme MY.
Neshodneme se. – Pojďme hledat shodu, řešení.
Je to rozbité, vyhodíme to. – Je to rozbité, opravíme to.
Najednou vnímáme více klady než zápory. Zápory řešíme, zdoláváme, odstraňujeme. Smutek ze špatného není větší než radost z dobrého. Láska je víc než nenávist, strach, pohodlnost, ego…

„Některé zdi nestavíme proto, abychom se skryli před ostatními.
Někdy jen potřebujeme zjistit, jestli se najde někdo, kdo je zkusí zbořit.“

Sókratés

Každý máme kolem sebe hranice (ty v pozitivním slova smyslu, tudíž nikoli limity), jenž nás chrání, definují, v kterých máme svůj bezpečný prostor, za které pustíme jen málokoho. Skrýváme za nimi naše nitro. Člověk, který ví, co chce, vybudoval si „svůj svět“, má zdi mnohdy velmi mohutné. Nedostane se za ně tedy každý, ale jen ti vyvolení… Jakmile ale vidíme skutečnou snahu dobrého srdce být s námi, ukážeme jim kudy k nám.

„Jdi za svým snem a Vesmír ti otevře dveře tam, kde dřív byly pouze zdi.“
Joseph Campbell

Jsou-li překážky/zdi příliš velké, ale my se přesto nevzdáme (sebe ani druhého), může nám pomoci vesmír. Každá snaha, dobrá či špatná, má totiž odezvu. Vzdát se jde navíc kdykoli… tak proč s tím spěchat?

Zdolávání

Prvním krokem v překonávání zdí je: Komunikace. Při ní se dozvídáme názor druhého. Součástí by měly být i otázky jako například: Co tě k tomu vede? Proč to tak cítíš?
Druhý krok představuje: Empatie. Při ní pochopíme druhého i v případě, že s ním nesouhlasíme – cítíme s ním. K podpoře empatie, rozvoje soucitu a lásky pomůže, přestaneme-li rozdělovat sebe a on/a- cizí, ale pokusíme se druhého vnímat jako „našeho“ člověka, naši součást. Představme si jej jako našeho sourozence, potomka, rodiče, manžela/manželku… Co je jeho/její, je i naše, není nám lhostejný/á, záleží nám na něm/ní a na tom, aby to fungovalo.
Za třetí: Hledat řešení – kompromis. Svedeme své cesty dohromady ke spokojenosti obou. Naše názory i pocity nám jsou již navzájem známy, ale při hledání řešení bychom měli opět bádat – všeobecně. Pakliže chceme tmu, druhý světlo, pomocí informací „zvenku“ (časopisy, internet, odborníci, knihy, výzkumy, statistiky, přátelé, rodina…) nebo pomocí pokusů – vlastních výzkumů, můžeme přijít na to, že existuje i přítmí, které může být ideální pro nás oba.


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme