Sigmund Freud: Nejslavnější teorie o naší psychice

Narodil se roku 1856 v malém moravském městě zvaném Příbor, kde žil jako nejstarší ze sedmi bratrů se svými rodiči Jacobem a Amélií. Rodina se později přestěhovala do Německa, kde se brzy po Sigmundově nástupu do školy objevily známky jeho geniality. Po absolvování základní školy a gymnázia byl bez obtíží přijat ke studiu medicíny na Vídeňské univerzitě. Zde se také poprvé setkal s oborem medicíny, který byl vstupní branou do jeho budoucí kariéry psychologa, s neurologií – vědou, která se zabývá nervovým systémem lidského těla.

V roce 1881 byl mladému Freudovi udělen titul doktora. Poté několik let pracoval v rámci univerzity jako lektor psychologie, načež si ve Vídni otevřel soukromou praxi, ve které se specializoval na neurologické poruchy. Postupem let se Freudova oblast zájmu více specializovala ještě více, konkrétně na psychologické příčiny nervových poruch. Na základě praktických pozorování poté zkonstruoval robustní teorii o lidském duševním nitru, kterou nazval “psychoanalýza“.

Freudova psychoanalytická teorie má dvě části, jejichž kombinací lze vysvětlit téměř každý jev, který v lidské mysli probíhá. První část, tzv. teorie psychosexuálního vývoje, představuje revoluční myšlenku, která se s určitými úpravami udržela až do dnešních dob, a to sice, že psychika dospělého člověka je formována na základě prožitků a traumat z jeho dětství. Freud například tvrdil, že není-li v rodině přítomen otec, u dítěte nevznikne ve věku tří až šesti let tzv. Oidipův komplex (dítě chová instinktivní náklonnost ke své matce, přičemž k otci se chová agresivně, neboť ho bere jako svého rivala) a dítě bude mít v dospělém věku problém vést partnerský život. Tento teoretický poznatek byl mnohokrát prakticky ověřen a dnes má dopad např. na legalizaci adpoce dětí homosexuálními páry.

Druhou část tvoří Freudův strukturální model osobnosti a topografický model mysli. Strukturální model rozděluje naši osobnost na Id, Ego a Superego. Id reprezentuje naše základní potřeby, pudy a instinkty. Superego reprezentuje vyšší morální principy, které získáme zkušeností a Ego má regulační funkci – vyhodnocuje rozpory mezi Superegem a Id. Tento poněkud těžkopádný výklad lze jednoduše vysvětlit na příkladu: vidí-li hladové dítě v obchodě sušenku, dojde k následujícímu konfliktu: Id chce okamžitě naplnit potřebu jíst a sušenku si bez ohledu na následky vzít, Ego chce počkat na dobu, až kolem nikdo nebude a až potom dovolit Id vzít si sušenku. Superego chce ale sušenku odnést k pokladně, zaplatit za ni a až potom ji sníst, protože se to slučuje s ideálem ctnosti, který mu byl vštěpen společností, výchovou a hlubokou zkušeností.

Topografický model dělí mysl na tři části – vědomí, předvědomí a nevědomí, z nichž právě nevědomí (oblast mysli, o které nevíme a do které potlačujeme své základní potřeby – konflikty Id a Superega) je hlavní oblastí Freudova výzkumu a psychoanalýzy vůbec, protože v případě vzniklé patologie zásadně ovlivňuje naše chování.

Freudův originální model je v dnešní době brán psychology s velkým nadhledem, a to díky poznatkům, které psychologie získala od doby Freudovy smrti (1939). Tato skutečnost však nic nemění na faktu, že Sigmund Freud byl jednou z největších osobností 20. století.


 

Tags: , , , , , ,

O autorovi: Magazín Dreamlife

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

2 komentáře

  • Barbora

    skvěle vysvětlené! 🙂 úplně s Freudem souhlasím!!!!

  • Dobrý den, dovoluji si vás jménem nakladatelství Portál informovat o novince – Totem a tabu
    Sigmund Freud
    Totem a tabu
    O podobnostech v duševním životě divocha a neurotika
    Kniha Totem a tabu je asi nejslavnějším Freudovým dílem, v němž aplikuje psychoanalýzu na oblast antropologie a religionistiky. Když v roce 1913 vyšlo poprvé, způsobilo značný rozruch pro svůj radikální výklad náboženství jakožto neurotického symptomu. Jedná se o soubor čtyř statí, v nichž Freud zkoumá některé aspekty života přírodních národů a dává je do souvislosti s duševním životem neurotiků. Asi nejslavnější je poslední stať, kde Freud víru v bohy a totem odvozuje od prehistorické události, při níž skupina ze skupiny vyloučených synů zabila svého otce alfa-samce a následně ho snědla, aby vstřebala jeho moc. Když se svůj čin synové snažili odčinit, učinili z mrtvého otce totem a zavedli zákaz jeho pojídání. Prvotní – a v zastřenější podobě jakékoli – náboženství je tak vlastně snahou odčinit prvotní zločin. Málokdo dnes takové interpretaci věří, ale přesto se stala slavnou a nedílnou součástí studia člověka a náboženství.
    Doslov Václav Soukup.
    20. století.
    brož., 184 str., 249 Kč
    Pokud máte zájem, knihu vám pošlu.
    S pozdravem
    Romana Bařtipánová
    Portál

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme