Roger Ebert: Obdivuhodná síla bojovat za život!

Ebertův život by se dal označit za jeden velký a úspěšný boj, který nikdy nevzdával. Bojoval o vysněnou práci, bojoval za kvality americké kinematografie, a bojoval za svůj život v těch nejtěžších chvílích. Ani v nich nepřestával pracovat, těšit své fanoušky, a ač neměl zdraví a mnoho naděje, jedno měl. Nepřekonatelnou touhu žít a psát. život

Málokomu z nás bylo dáno právě takové přesvědčení o úspěchu a naději. Nad jeho životem se vznášela ambiciózní a motivující slova, optimistické vize, které se ho držely až do konce. Vše mělo svůj smysl a pro vše, co dělal, měl svoji pevnou víru.

„Boj je podstatou života. Kdo nebojuje, nemůže ani zvítězit.“ – Tomáš Baťa

Roger Ebert byl světově uznávaný filmový kritik. Ovšem na poli české kinematografie a mezi českými diváky o něm mnoho lidí nemá povědomí. Pokud navštěvujete Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, mohli jste ho zahlédnout v porotě v roce 2002, nebo jste měli možnost vidět jeho životní příběh na 49. ročníku MFFKV v životopisném dokumentu Life Itself, promítaném rok poté, co podlehl rakovině ve svých sedmdesáti letech.

A právě o neuvěřitelně inspirujícím a strhujícím dokumentu bude tento článek. Life Itself vypráví obdivuhodný, náročný a dojemný příběh muže, který oslovil nejznámější osobnosti USA. Poklonu mu složil nejeden umělec. Steven Spielberg si vážil jeho historických vědomostí v oblasti kinematografie a tvrdil, že díky jeho článkům si mnohé filmy získaly své publikum. Obdiv vyjádřil například i prezident Barack Obama.

Většina filmových kritiků píše své články na blogy, na weby nebo do magazínů. Jsou uznávaní, vtipní, sarkastičtí ale žádný z nich nevzbudil takový obdiv jako právě Roger Ebert, který v roce 1975 získal Pullitzerovu cenu. Jedinečnost jeho odkazu se odráží i na hvězdě hollywoodského chodníku slávy. Získal ji i navzdory tomu, že nemá co dočinění s herectvím a točením filmů.

Jeho úspěšné články začaly vycházet v roce 1967 v deníku Chicago Sun-Times a vycházely v nich několik desítek let. Nezkrotnou vášeň psát a reflektovat aktuální filmové umění nezastavila ani zákeřná nemoc a Roger během boje s rakovinou zdvojnásobil své příspěvky. Měl smysl pro cit, lidství, detail a pro podstatu a pointu filmového sdělení. Kultivovaným způsobem psaní se mnoho let podílel na kulturním přínosu a za celou kariéru podporoval Martina Scorseseho, Olivera Stonea a Wernera Fassbindera. Nikdy nesrovnával dva filmy jiných žánrů, byl objektivní a humorným přednesem a písmem svá hodnocení předával publiku. Není divu, že ho v roce 2007 časopis Forbes označil za nejvlivnějšího amerického kritika.

Režisér Steve James měl tu čest, že se postaral o sebrání nejzajímavějších a nejpoutavějších okamžiků jeho života a vytvořil z nich úchvatný dokument Life Itself. Nepřehlédnutelný snímek vypráví o životních etapách filmového kritika, který si získal uznání i přes nevybíravá hodnocení filmových počinů. Roger Ebert byl nesmírně vnímavým a nadaným pozorovatelem. Hodnotil filmová díla vzhledem k současným snímkům, ale i k historickým dílům. Nezapomínal na slavnou kinematografickou minulost, ale zároveň byl otevřený novým uměleckým směrům, pokusům a trendům. Zaujímal osobní stanovisko, které se nepodřizovalo názorům ostatních. Věřil, že jeho slova a komentáře dokáží kultivovat a obohacovat čtenáře a filmové fanoušky.

Dokumentární snímek neúprosně odkazuje na život a boj za každou minutu v něm. Diváci během sledování poznají filmového kritika v jeho studentských letech, kdy se nevzdával a dral se stále na místa redaktorů. I přes prvotní neúspěchy se nepřestával snažit a tato dravost a snaha mu vydržela až do posledních chvil. Dokument zachycuje Rogera Eberta jako profesionála a jako muže, kterého oslabila rakovina. Jelikož se dokument natáčel během jeho života, procházíme se jednotlivými kapitolami inspirativního a ambiciózního kluka, ze kterého vyrostl vtipný, inteligentní muž. Sledujeme ho až po chvíle, kdy kamera neuhýbá pohledem od drásavých situací v nemocnici, kde Roger bojoval o další čas, o další možnost podívat se na svoji ženu a o poslední napsané řádky, které by doputovaly k fanouškům. Rakovině, která ho postihla v roce 2002, se postavil čelem, s nadějí a jak nejlépe mohl. Postupně ale ztratil hlas a byl odkázán na pomoc manželky Chaz. Roger nelenil ani připoutaný na lůžko. Vydával jednu knihu za druhou, psal osobní blog, přispíval stovkami recenzí a dokonce organizoval i Eberfest, filmový festival věnovaný světovým filmům.

Dojemný závěr dokumentu skončil a v sále po dvou hodinách zůstalo ticho, občas někdo zaslechl popotáhnutí, ale nikdo se nezvedal. Všichni ještě seděli a koukali na tmavé plátno, na které se už nepromítalo. Ani Roger Ebert už nenapíše nic o filmovém dění, ale lidé si ho budou stále pamatovat, jako velkého bojovníka, jako muže, který viděl dál i v těch nejtěžších chvílích, které se pro mnoho z nás jeví jako bezvýchodné. Jeho příběh zakončíme citátem od Tomáše Garrigua Masaryka.

,,Život měříme příliš jednostranně, podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

© Barbora Mikysková


 

Tags: , , , , , , ,

O autorovi: Martin Olejník

 

 

Další články v kategorii Dreamlife

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 

 
 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme