7 důvodů proč dát životní cestě smysl aneb proč mít cíle?

Jaký má smysl cesta, která nikam nevede? Jdete po ní, užíváte si přítomné a jedinečné okamžiky, což je velmi správné, ale teď se zamyslete. Kam chcete dojít? Do jakého bodu a kam půjdete? Jaký z toho budete mít pocit a proč jste se na cestu vydali? cestě

Quo vadis? Ptá se Sinkiewicz – Kam kráčíš?

Kam kráčíte po cestě svého života? Máte vůbec své cíle, nebo se jen protloukáte a žijete z okamžiku, ze dne na den, bez vedlejších motivací a potřeb jít si za konkrétním snem a cílem? Polský romanopisec Sinkiewicz svou otázku čtenářům položil po vzoru křesťanské legendy. Ta se traduje již v Bibli, kde stojí příběh křesťanů pronásledovaných krutým císařem, jemuž se říkalo Nero. Zemi opouští i svatý Petr, který na své cestě potkává Ježíše Krista, právě jemu Petr položil dobře známou otázku ,,Quo vadis?“ Tedy, kam kráčíš. Ježíš měl ve své cestě jasno, věděl, kam jít a proč tam jít.

Nemusíte číst Bibli, abyste pochopili, že cesta vede do nějakého cíle a je dobré znát její směr. Stačí se zastavit a zamyslet se nad tím, zda jste spokojeni s dosavadním fungováním a svým životem. Někomu se nalinkovaný život příčí a štítí se jakékoliv svázanosti a příkazů, harmonogramů a limitů. Někdo si bez nich nedokáže představit jediný den. Ukažme si, že zlatá střední cesta, stanovený řád a touha dosáhnout snů je v pořádku a může být prospěšná pro vaše další kroky.

Pocit, že má moje cesta smysl

Cíl vám dodá energii a sílu pokračovat. Nevzdáváte se a pokračujete, protože konkrétně víte, o co vše byste přišli. Navíc vám vizualizovaný cíl dodává sílu a pocit štěstí do budoucna. Budete se na své úspěchy těšit a vyhlížet je. Nezavřete se v přítomném okamžiku s tím, že vám to zrovna v daný okamžik nevychází. Někde vzadu ve své mysli budete mít vizi, že za pár dní, měsíců se vše vystříbří. Cíl nemůže být daleko.

Pocit, že jsem dokázal přesně to, co jsem chtěl

U každého splněného krůčku se budete cítit skvěle a až dotáhnete své povinnosti a úkoly do samotného závěru, stanete před cílem a jednou v cíli. Budete vědět, že jste právě zdolali všechny překážky a dosáhli jste toho, po čem jste snili!

Získáte přehled v tom, co děláte

Možná časem zjistíte, že děláte věci špatně, že je vaše načasování neefektivní a své úkoly byste raději plnili v jiný časový úsek, jinde a jiným způsobem. Tím, že vyzkoušíte mnoho plánů a úkolů se během cesty do cíle naučíte více postupů. Příště už bude plánování jednodušší. Plánování totiž zvyšuje efektivitu práce a jednotlivých úkonů.

Ten pocit, že vím, co a kdy to dělám

Víte, že na nic nezapomenete, vše máte naplánované a nemusíte se tak vymlouvat jako ti druzí. Například na to, že jste si to nikam nezapsali, že jste to zapomněli. Zkrátka se vám plánování vryje do každodenních činností takovým způsobem, že si budete raději zapisovat veškeré potřebné údaje a aktivity. Nebudete tím, na koho není spoleh, lidé si toho budou vážit.

Ten pocit, kdy vás nehoní stres a časová tíseň nedýchá za krk

Lidem, kteří vědí, co mají dělat pro své cíle, mají konkrétní plán, se většinou stres vyhýbá větším obloukem než ostatním. Vědí zkrátka, do jakého data mají práci stihnout. Neznají pocity, že jim hoří koudel …a někdo jim dýchá za krk. Mohou se věnovat i oblíbeným aktivitám, které mají naplánované, vědí, kdy je stíhají a můžou si je vychutnat.

Nezanedbáte přátele, protože víte, kolik času a který den si pro ně vyhradíte

Schůzku s přáteli si pak náležitě užijete, jelikož v diáři na daný den již nic nemáte. Nestresujete se, že se musíte v devět večer sbalit, když se zábava rozjíždí, a jít pokračovat, nebo v horším případě začínat pracovní projekt. Vychutnáte si poklidnou atmosféru a víte, že zítřejší dopoledne bude dostatek času na práci. Dnes se bavíte.

© Barbora Mikysková


 

Tags: , , , , , , , ,

O autorovi: Martin Olejník

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Jeden komentář

  • Plánování cílů je něco, co mi většinou moc nešlo. Ale své sny jsem vždy měla a nějak automaticky k nim mířila. Ono opravdu není nutné nechávat se svazovat nějakými přesnými plány, deadliny i ve vlastním životě a limity. Přesně jak je řečeno. Ale nějakou představu, kam kráčíme, to chce mít. Jinak člověk jen bloudí nebo se jen tak plácá na místě a za pár let zjistí, že svůj čas promeškal 🙁 Já si nakonec našla tu svou mimoňskou cestu, která je zřejmě tou zlatou střední cestou. Jen navíc trošku nezvyklou, protože cíl i mapa i úhel pohledu na tu cestu je dost nezvyklý 🙂 (viz https://zitjak.wordpress.com/tak-trochu-mimonska-cesta-zivotem/)Ale mě to tak baví a přináší mi to spoustu radosti a spokojenosti do života :-)))

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme