Překážka: Odrazový můstek vítězů, mantinel poražených

5
2035

Neexistuje nic přímějšího než právě překážky. Nikdy neposílají barevná psaníčka a nepářou se skutečně s nikým. Nehledě na omáčku jdou vždy přímo k věci – vpálí nám to rovnou mezi oči a skolí nás na zem! A znovu! A ještě jednou! A tak se domníváme, že nám překážky podkopávají nohy a brání v dosažení úspěchu. Naší osobě však v ničem nebrání – jsou sítem oddělujícím semena od plev, vítěze od poražených! Pomáhají nám najít a zahubit i poslední pupeny nepotřebných vlastností a podpořit bujarý rozkvět kvalit vítězů. Překážky jsou našimi největšími pomocníky na cestě. Vítězové využívají překážku jako odrazový můstek, poraženci jako mantinel.

Přetavte překážku v příležitost

Překážka je překážkou pro toho, kdo v neznámé situaci pokrčí rameny a se slovy „To nejde,“ odejde. Nikoli však pro člověka, který se překážce tváří v tvář postaví se slovy: „Z jakého důvodu tu jsi, co mi přinášíš a jakým způsobem tě mohu překonat?“ První věta zbaví odpovědnosti, vypne mozek a zintenzivní chudáčkovský syndrom. Kdežto druhá věta sice vyžaduje notnou dávku odvahy, jelikož v danou chvíli to vyžaduje mnoho síly takto přemýšlet, ale nabízí svobodu. Takto mění překážka své skupenství a stává se příležitostí. Příležitostí naučit se, vyrůst a dosáhnout. Jakoby říkala například: „Odhoď ten těžký batoh zlozvyků a výmluv. Dál můžeš jen bez něj!“

Překážkou není jen kus dřeva

Překážkové škobrtání nás však nezřídkakdy stojí pěkně nabitá ústa. Ale nejen ústa. Často utrpí naše sebevědomí, naše sebeúcta i přesvědčení. Když masivní kopí zamíří přesně mimo tvrzenou zbroj, podlomí se kolena každému. Všimněte si však, že do tohoto momentu nemáme na výběr. Toto se stává každému, prvně máme na výběr teprve nyní – zůstat na zemi, nebo se s kuráží sparťanského bojovníka opětovně napřímit. Důmyslně se před námi překážky den za dnem zjevují ve formě protichůdných názorů, odhodlaných protivníků, časového presu, nedostatku financí a dalších. Jen aby prověřili naše odhodlání. Chceme-li však obstát, pokaždé musíme sebrat sílu, oklepat se a jít dál!

Nejde to jinak!

Uvědomte si, že jiným způsobem než přes osobní zkušenost nelze člověka doopravdy prověřit. Kdejaké malebné fráze dokáže z úst bez ostychu vypustit každý (tak bychom jej mohli považovat za úspěšného), avšak pouze úspěšný člověk je ztělesněním svých slov, myšlenek a ideálů. A to se ukáže tváří v tvář překážce. „Nejkratší odpovědí je čin,“ řekl George Herbert. Právě schopní mají jedno společné – příliš nemluví, namísto toho jednají. Dříve či později dosáhnou svého záměru. Pokud by tomu tak nebylo, proč by nejúspěšnější lidé historie označovali svůj – na první pohled – největší životní pád za to nejlepší, co se jim v životě mohlo přihodit…? Z tisícovek příběhů vzpomeňme na Steva Jobse – to překážky, tedy skryté příležitosti, jej učinili tím, kým se stal.

Nespočet příležitostí

Překážky jsou tu pro nás, nikoli proti nám. Že jsme potkali překážku znamená, že zaživa netlíme na jednom místě, ale že jsme začali vykonávat něco nového a neznámého. A to je skvělé! Cokoli, co se v temnotě neznáma jeví jako robustní mantinel, je z blízkosti na denním světle perfektní plošinou k odrazu vstříc azurovému nebi příležitostí. Zdali ani vy nesympatizujete s otravným kňouráním a stěžováním si na okolnosti a raději svou energii investujete do hodnotného výstupu, určitě v tom pokračujte. Nejdůležitější je nepolevit a jít dál! Nádech, výdech… a nyní znovu do boje o úspěch!

5 KOMENTÁŘE

  1. Článek je trefou do černého. Připomenul mi Martinu Sáblíkovou. Také potřebovala a potřebuje velkou dávku odvahy a síly. Učí se stále, roste a nevymlouvá se, co jí u nás všechno chybí.
    Díky za Vaše nakopnutí.

  2. Já to nechápu: kde jste se tady vzali? Co jste to za lidi? Jak se tím živíte, někdo vás platí, že dáváte lidičkám radu a podporu a snažíte se jim otevírat oči? Nejste náhodou mimozemšťané?
    No, dost legrace.Sem tam zajdu do Života snů a žasnu: kde, odkud, co se tady zas zjevilo. Tento článek čtu celkem později než vyšel – a je zas, jako obvykle – geniální! Totiž, já taky ty věci vím. Také myslím, že Pán Bůh, či osud, či někdo, mi staví do cesty překážky právě proto, abych se – ještě než umřu, trochu zlepšila – ve všem. Ale zas jste tomu dali obrysy, mantinely, hezky jste to napsali. Pište dál! Existujte dál! Jste tu asi řízením Boží vůle právě na to. Dnes ráno v 4,30, nemoha vstát do práce, jsem si říkala sama sobě: vzhůru – do života! Tak tedy: Vzhůru! Do života! Mějte se, zdravím vás srdečně v tomto úžasném novém jaru. Alena

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here