Ať už nám do života vstoupí cokoli, vždy na to více, či méně, vědomě, či nevědomě reagujeme. Však „každá akce vyvolá reakci“. Nelze svět ignorovat, obzvláště náš vlastní, osobní. Některé reakce se mohou projevit až po letech, některé okamžitě… Negativní energii můžeme chápat jako přehazování horké brambory – každý ji chce hodit na druhého. Kompenzace ran minulých na nevinných je součástí nesprávně hojícího se procesu. Jak tomu předcházet, jak se bránit a zůstat vyrovnaní?
Při střetu s někým, kdo si (vědomě či nevědomě) potřebuje něco vykompenzovat či dokonce něco oplácet (vesměs dotyčný nedbá komu), máme několik možností jak zareagovat. Uvedeme si 2 základní dobré:
Distanc
Stejně jako při střetu s agresivním zvířetem (agrese je dalším stupněm nevyrovnanosti), můžeme jednoduše zvolit úhybný manévr, z jeho vlivu se dostat a již se nepřibližovat. Necháme ho, ať sám zápasí ve svém boji. Vyhneme se tak případnému pokousání, ale také zkušenosti a šanci pomoci něco napravit. Avšak vzhledem k tomu, že se nejedná o NÁŠ boj, může nám být tato cesta klidu a bezpečí stejně prospěšná jako zkušenost. Odchod od něčeho, k čemu nemáme vazbu, poskytne prostor pro řešení toho, k čemu vazbu máme.
Pomoc
Agresivní zvíře se můžeme pokusit zkrotit, pokud se cítíme dostatečně silní, klidní a zainteresovaní. Tím se do celého chaosu zapojíme časem, energií a především srdcem. Každá (nezištná) snaha pomoci totiž ze srdce pramení. A riskujeme, protože zvíře bude vrčet, kousat, drápat a nás to (vždy nějak) zasáhne. Budeme prožívat kus jeho trápení a zároveň vstřebávat to, jak to působí na nás. On na oplátku získá kus našeho klidu a vyrovnanosti. Tím lze přetrhat řetězec negativní energie, kterou bývají kompenzace, oplácení, zastrašování.
Při zasažení:
Pokud jsme extrémně flegmatičtí (až splachovací), není moc co řešit… snad jen, abychom to opravdu přešli a později si to na někom nevybíjeli, neopláceli, neměli následky (neodsoudili všechna zvířata, nebáli se).
Pokud jsme citlivější nátury, můžeme být velmi raněni: to je úděl citu – je křehký.
Vzít si situaci k srdci je pro citlivé ale jediná cesta, jak ji zpracovat a přeměnit ji v pozitivní. Rozhodně není vhodné v sebeobraně dovolit hlavě uzamknout srdce. V srdci máme totiž lásku, v hlavě ego – a to se bez srdce uchyluje k oplácení, naschválům, neférovým kompenzacím (opět bychom byli v kruhu negativních událostí) – proto volme nejlepší: kombinace hlavy (pro minimalizaci našeho zranění) a srdce (pro minimalizaci i cizích zranění).
„Temnota nemůže vyhnat temnotu, to dokáže jen světlo.
Nenávist nemůže vyhnat nenávist, to dokáže jen láska.“
Martin Luther King
Člověk setrvávající v minulosti nemůže vidět přítomnost a už vůbec vzhlížet k budoucnosti.
Pokud na nás někdo útočí, chová se k nám tak, jak nezasluhujeme, položme si (jemu) otázku: „Stalo se něco?“ Nepřemýšlejme pouze nad symptomy, ale nad kořenem problému. Pokud nemůžeme být nápomocní, aspoň se uklidníme tím, že ten ošklivý dopis nepatří nám, byť nám ho dali přečíst.
Některé boje jsou jak s větrnými mlýny a i když se snažíme sebevíc, nevyhráváme. Není to proto, že bychom nebyli dost dobří, nýbrž proto, že je snaha jen na jedné (naší) straně. Nelze změnit ty, kteří nechtějí změnu (nechtějí přestat kousat, znovu otevřít srdce). Pro dobrý vztah je vždy potřeba zájem, snaha a cit všech zúčastněných, ať už se jedná o Dona Quijota a mlýny, cvičitele a zvíře, nebo lidi…
Čtěte také: Co s blbci?
//
