Ničí, nebo motivuje snaha o dokonalost? Kdy naše kroky vedou k lepšímu JÁ a kdy k destrukci sebe sama?
Dokonalost je subjektivní
Dokonalost každý definuje jinak. Ideály se mění s věkem, zkušenostmi, situací… Vzpomínáte si například, jak jste si poprvé představili perfektního partnera/partnerku? Jak jste si sami přáli vypadat, jaké jste chtěli mít rysy, vlastnosti, zkušenosti? I vize vzdělání, práce, bydlení a využití volného času se liší člověk od člověka a navíc krystalizuje u každého jedince časem. Nelze tedy být dokonalý pro všechny, ale ani konstantně pro sebe (o to se ale vyplatí usilovat).
Když nás okolí chce zdokonalit (k obrazu svému), používá motivaci, kritiku, nátlak, popřípadě výhrůžky, někdy dokonce urážky. Snaží se nás přeformovat, abychom byli bezproblémoví. Pohonem pro nás tento proces může být, pokud po takovém zdokonalení sami toužíme a potřebujeme jen popostrčit.
Nutno pamatovat – pokud jsme my v roli kouče – že:
„Když to nejde po dobrém, po zlém to ani nezkoušej.“
Lech Przeczek
Snadno se spadá do depresí a nabalují se komplexy, pokud je nátlak příliš silný. Senzitivní jedinci mohou ztratit sami sebe například kvůli vlivu médií (módní časopisy, přehlídky, sportovní/hudební/herecké ikony), snaze rodiny (zachovat tradici, tunelová vidina: „ toho nejlepšího“) či partě. Zásadní je proto vždy definovat SAMI SEBE a svůj ideál – nehonit se za splněním cizích snů (vyjma dobročinných akcí, kde samozřejmě figurují jiné faktory).
Když se chceme zdokonalit sami, používáme též motivaci a sebekritiku. K nátlaku a výhrůžkám se sami (nemáme-li sebepoškozující sklony) neuchylujeme. Proto se tato cesta jeví jako přirozenější a obvykle příjemnější. Přináší často i větší přínos trvalého charakteru – oproti snaze okolí, které může odejít a my /náhle bez nich/ můžeme sklouznout zpět ke standardu, nebo ještě níže.
Vzhled
Nestárnoucí téma, které hýbe nejen naším tlakem, ale i myslí a sebevědomím. Nejčastějšími chybami je brát za své nedostatky věci, které nelze ovlivnit (například projevy stárnutí) a srovnávat se s někým.
• Dokonalost je jedinečná, nesrovnatelná.
Podpořit své sebevědomí můžeme tím, že zapracujeme a podtrhneme (nestrhneme!) to, co v sobě/na sobě máme rádi.
Dokonalost, ať už ji definujeme jakkoli, je tam, kde je láska/sebeláska.
Povaha
V prosté komunitě neradi vidí smutek, vztek, vášeň, žárlivost a jiné projevy, které nezapadají do celku – vynikají. Jakési tlumení nátury přináší růže jenom v určitých společenských situacích, ale uvnitř bychom si měli zachovat svou unikátní (byť i neortodoxní) škálu reakcí a stavů. Však i panenská krajina by byla fádní, kdyby v ní nebyly žádné kopce, hory…
• Dokonalost by nebyla dokonalostí, kdyby nevynikala.
Brát se tací jací jsme a zároveň se snažit být lepší každým dnem, to je cestou ke spokojenosti.
Největší chybou bývá vnímat vše nestandardní jako chybu.
Jak to výzkumy vidí s fasádou?
Ideálního muže lze popsat jako vysokého a svalnatého. Úzké boky, široká ramena i širší krk, větší brada a nos, menší, hluboko posazené oči, úzké rty, ale velký úsměv → ostré rysy.
Ideální žena představuje pravý opak. Drobná vzrůstem, úzká ramena, plné rty, velké oči, malý nosík → jemné rysy. V oblastech, kde je muž plochý: hrudník, boky, by měla také kontrastovat, stejně tak i v rozměrech krku (muž široký, žena úzký), nohou (muž svalnaté a vzhledem k jeho tělu kratší, žena štíhlé a k jejím proporcím delší).
Jedná se pouze o obecný model. Jak bylo výše zmíněno, relevantní je individuální pohled.
Doporučujeme: Partner jako váš zrcadlový odraz
„Buď sám sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.“
Oscar Wilde
