Faktorů je spousta, ale jak je vztáhnout právě k sobě a říct si, že se týká změna i vás? Chodíte do práce s radostí, těšíte se na své kolegy, až si zase popovídáte, budete se vzájemně motivovat ke společným projektům, nebo se sejdete ve volném čase. Náplň práce vás naplňuje, rozvíjí a rozhodně se nenudíte. Pak není co řešit, máte to štěstí, že jste ve své práci spokojení, úspěšní a našli jste si nové přátele. Jak ale řešit situaci, pokud tomu zrovna takhle není? 
Když slezeme z nadýchaného mráčku, rozhlédneme se a uvědomíme si pár věcí (a mnohdy stačí opravdu pár), zjistíme, že bychom se měli nad změnou zaměstnání opravdu zamyslet. Co brát v potaz jako důležitý a podstatný problém, který bychom neměli přecházet a mávnout nad ním rukou?
Do práce chodíme s odporem
Málokdo má to štěstí, že si v neděli večer s upřímností řekne, že se těší na pondělní ráno, na práci a na to, až se s hrnkem kávy ponoří do svých myšlenek a bude pokračovat tam, kde v pátek skončil. Možné to však je, ale rozhodně se to nestane v místě, kam chodíte s vyloženým odporem. Práce vás stresuje, ať už její množství, nároky nebo jen samotný obsah. Vedle stresu vás může odpuzovat její náplň.
Náplň práce vás nebaví
Jste znuděni z celého dne, který strávíte za stolem? Pracovní výsledky vás žádným způsobem neuspokojují a nikam vás neposouvají. Banální náplň vás již dávno omrzela a nemáte ani chuť podílet se na jakémkoliv zlepšení, nebaví vás přemýšlet o nových změnách, o jakékoliv práci navíc, ze které byste měli radost nejen vy, ale i váš nadřízený.
Rutina, která nerozvíjí vaše schopnosti
Osm či více hodin, které jsou stejné každou hodinu, každý den. Stále na stejné brdo. Ráno nasednete do sedačky kolotoče, připoutáte se a někdy máte pocit, že skoro bezhlavě jako ,,cvičená opice“ odpracujete to, co máte a jdete domů. Domů s tím, že jste opět promarnili polovinu dne prací, která vás nebaví, nerozvíjí a nic vám nedává. Pak se scházíte s přáteli, kteří jsou nadšeni, rádi práci probírají i po ní, vymýšlí společně nebo sami to, co by se mohli naučit nového, co by jim pomohlo. Vy nejen, že nemáte chuť se o své práci bavit, ale navíc si říkáte, o čem byste se asi tak bavili? Stojí vůbec vaše práce za to, abyste se o ní s nějakým nadšením bavili s ostatními? Pokud se o ní bavíte jen v rozhořčeném stavu, je na čase se nad tím zamyslet.
Kolektivu se nedá říkat kolektiv
Lidé vás nerespektují, přehlíží a nikdo si vás nevšímá. Přestože jste se zpočátku snažili, postupem času jste rezignovali na jakékoliv navazování vztahů. Kolegové asi nejsou zrovna vaše krevní skupina, ale s tím se mnohdy nedá moc co dělat. Důležité je, zda spolu vyjdete a zda se alespoň domluvíte na pracovních záležitostech. Pokud se však ani tyto debaty nedají vydržet, patrně se to nezmění ani časem.
Pojmenujte věci a dejte jim nový směr! Věřte v to, že když to dokázali ostatní, dokážete to také. Zaměřte se na to, co chcete, v čem jste dobří a jděte si za tím!
Tags: zaměstnání, kariéra, změna je život, náplň práce, rozvoj osobnosti, vzdělávání, psychika, společnost
© Barbora Mikysková
