Jak zdravě prožít i špatné city a emoce obecně? Jak je vstřebat, odplavit nepotřebné – negativní a ukotvit pozitivní?
Vše má svůj proces
Vše má svůj průběh, tedy i vztahy prožitky, zážitky, po – city, emoce. Příkladem nám může být proces stravování, který taktéž nelze “ošulit”. Však si zkusme představit, že bychom si jídlo (byť sebelepší) cpali třeba do nosu nebo jedli několikakilovou porci jen jedenkrát týdně a čekali, že takovým způsobem vše správně strávíme, že si tak naše tělo vezme všechny potřebné živiny. U stravování víme, že nejdříve musíme vybrat dobré jídlo, pak ho (s pokorou, vděkem, chutí, radostí) sníst, strávit (resp. dát tělu čas na zpracování) a nakonec vyloučit nepotřebné. U emocí i citů na tento proces zapomínáme…
Když TO nesedne
Stává se. Položme si otázku: „Co TEĎ můžu udělat?“
Starostmi nic nezměníme. Můžeme buď něco udělat (je-li to v naší kompetenci + náladě), nebo to nechat s tím, ať se stane, co se má stát.
„Strachováním se zítřejších PROBLÉMŮ nezbavíme. Strachováním se zbavíme jen dnešní duševní pohody.“
Randy Armstrong
Pozřeme-li něco (lehce až průměrně) špatného, můžeme to něčím zajíst (dobrým jídlem, černým uhlím…) anebo zapít (vodou, černým či bylinkovým čajem…) V kombinaci s klidovým režimem se tak můžeme dostat zpět do formy velmi rychle. Podobný systém platí též pro emoce. Jednoduše to zřeďme nebo správně vybalancujme – smíchejme s tím, s čím to správně zareaguje (například s tím, co zneutralizuje účinky špatného, nepatlejme však dohromady nějaký mišmas!)
Praktický tahák jak na city a emoce a jejich přemíru:
- Vložme si do mysli ke každé negativní myšlence a emoci aspoň jednu pozitivní.
- Hleďme od budoucna. Jed většinou neškodí, když je na lžíci nesen k ústům, ale až když je pozřen – což bývá vyústění situace “blíží se mi k ústům lžíce jedu, mám ústa otevřena…” Nenosme si (teď) k ústům jed, abychom se (v budoucnu) nemuseli trápit tím, že jsme ho pozřeli.
- Naučme se okolí i sobě občas říci: “STOP! nebo: “PAUZA!” Ve světě tak rychlém, že: „Už dnes se máme líp než zítra!“, jak bylo řečeno v kultovní komedii Slunce seno a pár facek, potřebujeme občas zastavit a v klidu vše strávit.
- Přizpůsobme si to. Každému vyhovuje něco jiného ve stravě, stejně tak každému vyhovuje něco jiného v emocích, v prožitcích… Neostýchejme se sestavit si svůj vlastní jídelníček. Jezme/prožívejme, co nám dělá dobře (samozřejmě, pokud tím neubližujeme někomu jinému).
- Vylučme, co nám nevyhovuje, co nepotřebujeme a nechceme. Na WC vylučujeme každý den. Bez emočních problémů, že? Pouštíme pryč zpracované, (za běžných okolností) to nezpracováváme znovu, nepitváme to, nenecháváme si to zarámovat a pověsit nad postel, netrápíme se tím mnoho let… Prostě to přirozeně dáme pryč. Holt lidová rada: „S*át na to!“ nebo:„Do haj*lu s tím!“ mnohdy (zejména na konci procesu) není špatná, naopak žádoucí!
- Vylučujme správně. Kupříkladu vyčůrat se toxické osobě do bot by uspokojilo jak závěr našeho základního tělesného procesu (pití/strava) tak nejprimitivnější emoční proces, avšak nehrajeme-li v komedii nebo nemáme-li čtyři chlupaté ťapky a nulovou slovní zásobu, zvolme jiný styl: správný. Buďme kultivovaní, vděční, přirození, ale mějme nad sebou kontrolu (tzn. být si sám sebe vědom/a + vědomě se rozhodovat).
Čtěte také:
Jak se ubránit vzteku?
Co se nám tělo snaží říct?
Čas: lékař i učitel
Odpuštění
Zajímavost: Někteří odborníci mají pojmy “emoce” a “cit” za totožné, zaměnitelné. Jiní se domnívají, že city jsou podskupinou emocí, neboť city obsahují pouze prožitkovou/psychologickou část, kdežto emoce i fyziologickou.
