O agresivitě a agresorech 1. díl

0
3109

Afektivní agrese tzv. neplánovaná, emocionální, není v naší společnosti, školách, práci, domovech… vzácná, zejména kvůli opomíjení jejího řešení, zmenšování její závažnosti a taktéž kvůli nerozpoznání prvotních příznaků. Včasné identifikování agresora nám přitom může zachránit nervy, čas, někdy dokonce i život. Zkusme lépe pochopit, o jaký problém se jedná… Jaké jsou stupně agresivity, co ji způsobuje?

 

Z běžné praxe lze vyvodit jakési obecné stupně agresivity, přičemž velice často jeden vede k druhému, závažnějšímu:
  • Častá špatná nálada: Nespokojenost se sebou samým (s okolím, přáteli, rodinou, vztahy…) v takovém případě člověk ubližuje především sám sobě. Šíří negativní energii i do okolí, avšak lze se ji vyhnout, nepřijít k úhoně (ani emocionální) – nebrat si jeho energii osobně.
  • Verbální agrese: Pomluvy, urážky, nadávky, výhrůžky (z počátku ke slabším, zahrnuje např. dehonestující hovory, sprostá slova vůči servírkám, číšníkům, bezdomovcům, zvířatům…později k dětem, ženám, mužům).
  • Drsné zacházení s věcmi: Rozbíjení předmětů, třískání dveřmi, ne-respekt k cizím věcem i k vlastním…
  • Drsné zacházení/násilí vůči zvířatům: Již trestné jednání, jenž by mělo alarmovat o závažnosti situace.
  • Násilí vůči mužům: V jedné skupině, kde jsou si rovni – „férové boje“, na první pohled „povolené cíle“.
  • Násilí vůči slabším mužům (výrazně starší, mladší, slabší): Posouvá se hranice „povoleného cíle“.
  • Násilí vůči ženám: Již nastává kompletní absence morální hranice, etikety, citu, neboť jde (což i radikální feminismus připouští) o citlivější a něžnější pohlaví, které útok (i slovní, psychický) vnímá mnohem intenzivněji než muži. Moudro praví:  „Ženu ani květinou neudeř!“ (Julius Zeyer)
  • Násilí vůči dětem a jiným velmi výrazně slabším

Agresivita mívá rostoucí tendenci. Nejprve se objevuje sporadicky (při hádkách, v opilosti, stresech), poté nastupuje na denní bázi (agresor si důvod najde, popř. vytvoří, již nevidí jiná řešení, na vše odpovídá násilím).

Co agresi nejčastěji způsobuje/podněcuje:
  • Geny: Agresivita se považuje ze 40% ( v průměru) za dědičnou. Například u synů alkoholických otců je výskyt afektivní agrese znatelně vyšší.
  • Vliv prostředí v dětství: Špatné vzory, rodinné zázemí, přátelé, ale i násilná literatura, TV pořady, hry…
  • Alkohol, drogy: Opiáty způsobují ztrátu kontroly nad emocemi, myšlenkami, činy. Uvolňují totiž nejen napětí, ale i skryté problémy, obavy, strachy, nenávist…
  • Aktuální ne-zázemí: Nespokojenost v práci, nevhodní přátelé či partner/ka, špatné prostředí vyvolávající negativní stránky osobnosti, nepodněcující k růstu a sebezlepšování, ale k opaku (např. rebelii “pro zábavu”).
  • Bezmoc a strach: Pocit selhání, slabosti, zahnání do kouta, netrpělivost, zveličování problémů, tunelové vidění neumožňující najít jiné řešení. Strach z toho být „slabší“, důvěřovat něčemu jinému, podvolit se. Strach o sebe sama, své teritorium, obavy z nevyslyšení, strach z neprosazení své vůle. U dětí to bývá strach z odloučení od matky, který se může v dospělosti transformovat na závislost na partnerce/partnerovi. Taktéž je zmiňována souvislost s potřebou (zejména u mužů) ubránit partnerku (ačkoli není reálně před čím), ukázat, že “on je ten nejsilnější”, prosadit se*, zastrašit konkurenci.
  • Na předchozí bod navazující: Nepřiměřená sebeobrana, přílišné sebeobhajování: Může být vyvoláno divějším ublížením (zejména v dětství), selháním v boji, obavě ze selhání – nesplnění očekávání (rodiny, vzoru, okolí), přílišná péče, nebo naopak zanedbání, nejistota sebou samým.
  • Přesměrovaná negativní energie: Opomíjený/nevyřešený problém zakrytý jiným (zveličeným, zinscenovaným), ve kterém je každé (jiné) řešení marné, neboť neřeší opravdový problém – popírání skutečného problému.

    „Když to nejde po dobrém, po zlém to ani nezkoušej.“
    Lech Przeczek

Pokračování v dalším článku zítra