O tom, co/kdo nám do života přichází, známé rčení říká: „Vše nám je testem, trestem, nebo darem.“ Jako lidé rádi definujeme, škatulkujeme, zařazujeme, volíme, i když nemusíme, neboť milujeme pocit síly, moci. A abychom přizpůsobili svou reakci a cit podnětu, „musíme“ vědět, zda se snažit, naříkat, nebo se radovat. V tomto rozlišení, respektive v uchopení a pochopení situace, bývá však velmi často problém, tudíž i s následným chováním, prožitky, budoucími kroky… Jak poznat, co jsou testy, tresty, nebo dary?
V kategorii: testy, tresty, nebo dary bude jinak volit optimista, pesimista a realista
Optimista vše přijme jako dar, neboť za vším bude hledat (vidět) to dobré. Pesimista bude naopak tíhnout k negativní stránce, tedy životní situace si v mysli zařadí do kolonky „(můj) trest“. Realisté, v nichž se optimismus s pesimismem mísí, mohou tlakem okolností sklouznout k jedné ze dvou výše zmíněných kategorií, nebo situaci přijmout jako test, který zastupuje neutrální kategorii. Výhoda této kategorie spočívá především v tom, že dále jsou možnosti otevřené, tudíž až podle dalších informacích a vývoje lze inklinovat k optimismus, či pesimismu.
Kvůli tomu, jak to, co se nám děje, přijímáme, se často dostáváme do konfliktu s okolím, jež situaci vidí jinak. Boje, především mezi výraznými optimisty a pesimisty, jsou odpradávna… a jako většina bojů – zbytečně.
Například v knize Psychologické aspekty změn v české společnosti se dočteme o schématu vypracované Connerem. V něm jsou emocionální reakce, které jsou výrazné především ve změně – „něco se stalo“ (v osobní či pracovní sféře), popsány ve fázích:
- Neinformovaný optimismus (období očekávání, nadšení).
- Informovaný pesimismus (člověk začíná vnímat limity, problémy).
Po těchto dvou fázích přichází krize, neboť jde o střet nadějí s problémy. - Nadějný realismus (z reakce předešlých dvou vzejde porozumění problému a odstranění největších / akutních překážek).
- Informovaný optimismus (díky vyřešeným problémům ze 3. fáze roste naděje, motivace a energie, též radost z úspěšné částečné „aklimatizace“ na změnu – vzniklou situaci).
- Přijetí, dokončení realizace změny (vyrovnání emocí do pohodové roviny, plná aklimatizace – člověk najde v situaci své místo).
Psychologické aspekty změn v české společnosti (str. 194)
Z toho vyplývá, že většina si prochází stádiem optimismu, pesimismu i realismu. Neshody mohou mezi lidmi nastat, nachází-li se každý v jiné fázi poznání, má-li jiný úhel pohledu, jiný aktuální „výhled“. Konflikt může vzniknout i se sebou samým, kdy se trápíme či strachujeme pro vlastní velké naděje, nebo naopak pro žádné. I v takovém případě se můžeme tímto faktem uklidnit, získat pokoru k procesu poznání i k druhým (kteří mají jiný pohled na věc) – za čas budeme mít jiný úhel pohledu a situaci/změnu budeme vnímat jinak.
Kolonka pro realisty – testy – představuje nejideálnější výchozí bod a nejbezpečnější postoj. Většina realistů nejsou pouhými mašinami na záznam událostí, výpočty a statistiky, mají v sobě optimismus i pesimismus (minimálně časem). Uspokojí tedy i většinové pesimisty i optimisty.
- Pokud to, co se nám děje, nebudeme (minimálně ihned) vnímat jako trest, na situaci si „posvítíme“, bude nám lépe a nezavřeme si vrátka k tomu dobrému, co ze situace může vzejít.
- Pokud to, co se nám děje, nebudeme (minimálně ihned) vnímat jako dar, nebudeme riskovat „růžové brýle“- zaslepenost nebo kategorizaci do naivních skupin.
- Test není trestem, chopíme-li se ho zodpovědně s čistou myslí a srdcem.
- Problém je skrytá příležitost. Každá příležitost, chopíme-li se jí správně/vyřešíme-li ji dobře, je cestou ke zlepšení.
- Až po ne/splnění testu přichází relevantní trest/odměna.
- Není potřeba zavděčit se všem a vyhýbat se konfliktům tak, že budeme mermomocí „realisté“ (když to nejde, zachovat / vybudovat si kus realismu, sbírejme o to více informací “venku”). Nestresujme se nálepkami, realisté, na rozdíl od optimistů i pesimistů, nemají fantazii.
- V osobním životě i v businessu je vhodné, obklopit se pesimisty, realisty i optimisty.
„Optimista vynalezl letadlo, pesimista padák.”
Gil Stern
Nezáleží ani tak na tom, co se děje, jako na tom, jak zareagujeme…
Proč člověk, který přestává kouřit, všude naráží na samé reklamy na cigarety? Proč ho potkávají „náhody“ lákající znovu si zapálit? Nemusí to být tresty, dary (schválení kouření), ale TESTY. A proč je to tak těžké? Protože test, který se nezvládne, ten se opakuje, neboť ho člověk stále vnímá – neřeší jej automaticky, v klidu, neřešíš jej správně (rezonuje to v něm, je rozpolcen, vnímá situaci jako neideální, cítí své chyby, i když se je ego snaží zakrýt, vymluvit). Takový člověk může být pesimista: „To mám za trest, že jsem kouřil, nebo abych se zničil a kouřil dál.” Může být též optimista: „To je znamení, že si můžu zapálit, nebo připomínka, že jsem vše už zvládl, netřeba se dál snažit.“ Ale také může opatrně situaci poznávat z pozice realisty: „To je test, zda zvládnu nekouřit, i když okolí láká.”
A co představuje nejideálnější závěr (nikoli začátek, který by mohl zkreslit)? DAR. Po poznání by totiž měla přijít vděčnost, pokora, odpuštění, mír a spokojenost nejen v životě, ale především v duši.
Čtěte také:
Co s nepřáteli, špatnými lidmi a blbci?
Jeden člověk má moc nad vaším životem! Víte, kdo to je?
Skryté štěstí aneb Všechno zlé je pro něco dobré
Karma není žádná trest ani odměna, ale odezva!
Umění vidět za roh aneb Ve všem hledejte smysl
Nedělejte ukvapená rozhodnutí aneb Krajinu ve tmě neprohlédnete
Děkuji: Pokora a radost v jednom slovíčku
Jaké testy jste naposledy zdárně zvládli?
