Nenechat se stáhnout aneb 8 tipů pro duševní pohodu

0
3558

Aby naše tělo fungovalo, nesmíme si nechat vzít dech, prostor, spánek, jídlo, vodu. Abychom nejen žili, ale byli i spokojení, potřebujeme ještě o něco více. Pojďme se tedy podívat na další body, které nám pro plně funkční život + duševní pohodu budou velmi nápomocné…

Nesnažme se měnit to, co není v naší kompetenci

  • Věřme druhým, že vědí, co sami se sebou a svým životem dělají, že žijí přesně tak, jak mají. Vidíme-li do očí bijící chyby, upozorněme na ně (v případě prosby pomozme s nápravou – ukažme směr, tipy, rady), ale nebojujme cizí boje, nechme lidi jít vlastní cestou, klidně i „chybovat“. Životní cesty jsou různé a možná právě ta, která se nám osobně zdá podivná, představuje tu, kterou má dotyčný jít, aby došel tam, kam má. Ujasněme si však, zda chceme být při tom, půjde-li dotyčný trasou, která není pro nás, která nám nic relevantního + hezkého nedá. A velký pozor, pokud dotyčný půjde ke dnu, aby nás nestáhl s sebou. I hříšníky můžeme mít rádi, k dobrým činům motivovat, podporovat, raději však způsobem: “čím dál – tím víc, čím blíž – tím méně.” (Bezpečný odstup se od těch, jež se propadají – a nechtějí pomoci – vyplatí).

Nezkreslujme fakta

  • Přijetí reality je pro reálný život nutné. Na imaginárních základech dům nepostavíme, ani na základech, které budou zpola falešné. Ego se nás snaží vlákat na vlnu pohody a spokojenosti urychleně, aby neriskovalo zranění, proto má tendence zavírat oči před skutečností. Z dlouhodobého hlediska se však vyplatí odsunout toto pohodlí ega a vzít rozum do hrsti. Pouze když uzříme a přijmeme situaci tak, jak je, můžeme s ní něco dělat nebo se z ní zdárně dostat k lepší. Jakmile skutečně VÍME (třeba i na základě intuice), máme vše potřebné k tomu, abychom jednali (moudrost je s odvahou a odhodláním k správným rozumným krokům propojená).
  • Buďme upřímní sami k sobě i k druhým. Odvaha žít v pravdě je povznášející. Nemuset si pamatoval lež (zapamatovat si lež je obtížnější než pravdu), nesnažit se všem zavděčit, být spokojen/a s realitou natolik, že netřeba ji měnit lhaním, představuje velký krok pro duševní pohodu.

„Nenalhávej si minulost podle potřeby.“
Leonardo Da Vinci

Neberme si selhání druhých osobně, ani urážky

  • Kdo nadává druhému, ve skutečnosti má problém pouze sám v sobě. Na úspěšných, spokojených lidech si lze všímat glancu, který šíří i do dalekého okolí. Byť je někdo rozzlobí, zachovají dekorum. Ne proto, že by si ten druhý (je-li zlý) zasloužil jejich dobrotu, ale protože oni si zaslouží jednat tak, aby sami na sebe byli pyšní a sami se sebou spokojení. Nepouští si cizí negaci do života, do duše, jelikož jejich duši již plní (sebe)láska, harmonie, mír. Zakomplexovaní, nevyrovnaní jedinci vyčítají chyby druhým a chtějí od nich, aby se změnili. Úspěšní, vyrovnaní a sebejistí pracují na svých vlastních nedostatcích, snaží se měnit sebe, místo problémů hledají řešení, místo výčitek udělují pochvaly (při nezvladatelné situaci to jsou oni, kdo řeší – odchodem, rozchodem, dohodou, výpovědí… – v míru, s láskou, sebejistě, bez zášti, bez nátlaku).
    Čtěte také: Nevyčítejme chyby, které nejsou chybami

Nebojme se být sami

  • Většina strachů v mezilidských vztazích pramení z hrůzy ze samoty. Z toho, že nás nebude mít kdo ocenit, ochránit… že když nebudeme moci přemýšlet nad druhým či s druhým, budeme muset přemýšlet nad sebou a zcela samostatně, nezávisle. Nebudeme moci svádět trampoty na to, že on/ona udělal to a ono, ale jen na to: „co dělám já“. Pevné vztahy zvládnou jen ti, kteří zvládají i sami sebe, stabilně, dlouhodobě, ve všech směrech. Kdo se má rád jen na základě reakcí okolí, neobstojí ani ve vztahu k sobě, tudíž ani ve vztahu k druhým.
    Čtěte také: Jeden člověk má moc nad naším životem

Milujeme-li někoho více než sebe, nemilujeme se dostatečně.
Kde není „JÁ“ nemůže být „MY“.
„JÁ“ jsem ale „JÁ“ i bez kohokoli dalšího.

Dělejme si radost

  • Dobré jídlo, dlouhý, kvalitní spánek, relax u filmu, hudby, procházky přírodou, meditace, cvičení, skotačení v trávě, tanec, zpěv, malování… Cokoli, co nám přináší radost (neškodí-li to nikomu dalšímu) potřebujeme mít v našem životě často, častěji než „povinnosti“. Máme právo na radost, spokojenost, štěstí, svůj prostor, svůj čas. 

Palme mosty, které pro nás nejsou dobré, do budoucna si berme pouze poučení

  • Stahující jsou závazky, které nejsou dobré. Nebojme se využívat náš čas (který je v tomto životě omezen) tak, jak nám intuice radí. Věnujme/propůjčujme náš prostor těm, o kterých víme, že nám ho nenaruší, neponičí. Dochází-li k újmám, neostýchejme se spojení přerušit. Chceme-li se někam dostat, musíme v životě umět říkat nejen ANO, ale i NE. Mít odvahu přijít, ale i odejít, poznat správný směr. Nepalme mosty, které jsou dobré, spolehlivé a přináší nám radost. Palme ty, které jsou opakem. Kdo nabídne most (rádoby vznešené spojení) vrtkavý, děravý, zkažený, s mnohými falešnými prkny, ten nechce naše bezpečí a bylo by mu jedno, kdybychom z takového mostu spadli (dokonce s tím jedna jeho část počítá).
    Čtěte také: Kdy se nevyplatí přejít chybu?  Proč nevstoupit do stejné řeky?

Nejtěžší v životě je rozeznat, který most překročit a který spálit.
David Russell

Chraňme se, neriskujte pro druhé to nejcennější, co máme (duševní + fyzické zdraví)

  • Podmiňuje-li si někdo naši přítomnost, práci, vztah či náklonnost něčím, co nám není příjemné, záleží mu na nás? Bere na nás ohled? Riskoval by někdo, kdo nás má rád (či má rád lidi/tvory obecně) naše zdraví či duševní pohodu? Ne! Absence empatie a citu značí nedobrý/pokažený charakter. Správně (přirozeně, zdravě) se totiž vždy vychází vstříc slabšímu, zranitelnějšímu. Tam, kde někdo vyžaduje výhrůžkami, výčitkami, nátlakem, urážkami či jinou silou svou sobeckou vůli (svou představu „co bychom měli pro něj dělat, jací bychom měli pro něj/podle něj být“) není pro nás bezpečná zóna, takový „vztah“ je mimo naši úroveň.

Věřme, že vše je tak, jak má být

  • Tímto posledním bodem navazujeme na bod první, čímž uzavíráme tento stručný kruh pohody. Výzvy, překážky, radosti i starosti nám do života přináší přesně to, co potřebujeme. Jak na tyto podněty a akce reagujeme, to nás vytváří. Lze kupříkladu říci, že i špatná nálada, je-li nevyhnutelná, nám může přinést užitek a ve výsledku náladu dobrou (například nás donutí změnit něco v životě k lepšímu). Každý v sobě musíme cítit, zda jednáme v souladu se svým lepším Já, se svou intuicí… pokud ano – vše je tak, jak má být.
    Čtěte také: Umění vidět za roh  Všechno zlé je pro něco dobré

„Vše, co nám do života přichází, je testem, trestem, nebo darem.“
Autor neznámý

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here