Nejúžasnější a možná největší síla vesmíru? Která to je?

Ať jsme zadaní, nezadaní, společenští, nebo samotáři, každému z nás je dán potenciál k úžasným citům, následně i k úžasným činům. Pojďme o lásce popřemýšlet tak, jak o ní přemýšlí pravděpodobně málokdo…

Když se podíváme na Zemi z oběžné dráhy, budeme mít pocit, že to je ten největší zázrak. Kouzelný modrý kolos poskytující domov tolika druhům rostlin, živočichů. A není to vše, co vesmír nabízí! Stačí se podívat o kousíček dál: Měsíc, sousední planety, Slunce… Pro člověka je problematické reálně si představit velikost naší Země, co teprve Slunce či celé Sluneční soustavy? Osm planet, každá jiná, poslušně obíhající kolem obrovské hvězdy. Při snaze vstřebat ta měřítka a všechny náležitosti, které musely být splněny, aby tento systém mohl fungovat, zatočí se většině z nás hlava. A co taková Mléčná dráha, pyšnící se více jak dvěma sty miliardami hvězd, ve které je naše soustava drobečkem? Z této gigantické krásky vidíme na noční obloze jen kousek, přesto nám bere dech. Zkusme si představit celou její velikost, všechny síly, gravitaci, energii, reakce, zrody, zániky… A co dech beroucí obří černá díra, která Mléčné dráze vévodí v jejím středu? Ničitel, který zároveň tvoří. A stále to není vše,  co vesmír nabízí. Galaxií je přes dva biliony! Jde takový obrázek udržet v hlavě a nebýt ohromen? Zázrak vedle zázraku, ať už jde o prvky, síly, planety, nebo o hvězdy, hvězdný prach, mlhoviny, komety… A přesto největší zázrak najdeme v něčem zcela malinkatém.

Emoce jsou jedním z největších zázraků, který kdy vznikl… především pravá láska!

Láska – podle vědců víme, že se jedná o biochemický proces, který má primárně zaručit rozmnožování plus výchovu potomstva. Ovšem kdyby to bylo tak prosté, nebylo by tolik druhů lásky a ta jediná, která by byla, by směřovala pouze k těmto dvěma účelům. Nahlédneme-li dnes například do světa zvířat, už neuvidíme to, na co se dříve záletníci vymlouvali! Nejen labutě jsou si totiž věrné. I když spolu mladé nevyvedou, stále se milují a jsou monogamní. Partnerská láska tak dostává postupem let (vývoje) a zkoumání mnohem více rozměrů. Vedle partnerské lásky stojí neméně důležitá láska k rodině, přátelům, sebeláska, láska k přírodě, k dobrému jídlu, práci, umění… Tudíž příroda láskou možná nechtěla zajisti přežití, ale šťastné žití.

Vycházíme-li z fyzikálních zákonů, žádná energie nevzniká ani nezaniká, pouze se přesměrovává či transformuje!

Láska je určitý druh energie, kterou v srdci disponujeme. Když ji necháme proudit, sdílíme ji se správnými lidmi, tak svět činíme krásnější. Transformujeme totiž něco hezkého z našeho nitra ven… což koluje dál. Emoce, později i činy, tvoří řetězové reakce. Nejlépe tyto řetězce můžeme vidět sami u sebe. Při špatné náladě, špatných myšlenkách, černém svědomí, nás většinou začne něco i fyzicky bolet, vše kolem se začne hroutit. Lidé kolem nás začnou být nepříjemní (podobně jak my na ně), načeš to nesou dál ke svým lidem. Nenarazí-li negativní energie na pozitivní, začne narůstat. Kompetence máme nad svou energií, nikoli nad cizí. Pokud je cizí negace silná, nemůžeme ji ani pozměnit, ale můžeme ovládat jak zareagujeme a zda z toho něco přijmeme (zda zkazíme svou vlastní energii i potenciál). Život není až tak o tom, jakou lásku dostaneme, ale jakou lásku dokážeme sami cítit.

Často se mylně domníváme, že největší brzdou a hrozbou ve správném fungování citu/vztahu/ šťastném životě je láska komplikovaná či nešťastná. Mnohem větší hrozbu však představuje apatie.

„Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.“
Robert Fulghum

Zůstaneme-li v analogii vesmír + vztahy, tak hlavní roli hraje gravitace – přitažlivost. Dvě hvězdy se vzájemně přitahují, až se spojí. Mají-li jinou cestu, tak se mohou minout či šmrncnout (někdy s velkým poničením). Při plném střetnutí se buď vzájemně zničí, poničí, nebo vytvoří třeba supernovu. Když je jedna výrazně slabší, tak ji silnější zničí. Ve vztazích proto hraje též důležitou roli vyrovnanost, rovnocennost. Neplatí to však pouze v lásce partnerské, ale i v lásce k rodině, přátelům, zvykům…  Nic na nás nesmí mít větší vliv než my sami, jinak bychom se ztratili.

Že jsme na správné trase se správnou hvězdou poznáme tak, že nám energii neubírá, ale dává!

Když svou energii darujeme tam, kde není oceněna, ztrácí se její potenciál a my sami přicházíme o sílu. Máme-li v partě, rodině či partnerství někoho, komu svou energii dáváme, ale zpět ji nedostáváme, nebo dostáváme na oplátku negativní energii, zamysleme se, zda není čas na změnu. Na Zemi žije přes sedm a půl miliardy lidí, avšak stačí, když nás jeden bude brzdit a už je mezi námi a pravou láskou (nejlepším přítelem, správnými kolegy…) zeď, která skutečné štěstí buď zbytečně oddálí, nebo zcela sabotuje. Ne nadarmo se říká, že štěstí bude dáno každému, kdo za ním dokáže skutečně jít. Vyhněme se proto lenosti, pohodlí, egu, předsudkům. Buďme s lidmi, kteří nás mají skutečně stabilně rádi, jsou na nás hodní, na které se můžeme vždy spolehnout, kterým můžeme důvěřovat, kteří nám neublíží, nezničí nás, ani neponičí, ale naopak společně budeme zářit mnohonásobně víc – budeme souznít.
Taktéž pamatujme, že vždy je lepší zářit sám/sama než se spojit s někým, kvůli komu vyhasneme, zanikneme, nebo vybouchneme. Tu nejvzácnější energii (lásku) máme každý sám v sobě.
Čtěte také: Jeden člověk má moc nad vaším životem. Víte, kdo to je?

Láska není ničím podmíněna, je to síla spojující nejsilnějším poutem!

Pozor, láska a vztah jsou odlišně věci! Láska může vzniknout už prvním pohledem (aniž by pro nás někdo něco udělal, bez toho, aby si ji někdo „zasloužil“) a trvá navždy, kdežto naši přítomnost, náš čas (ten tu máme omezen) je nutno si zasloužit. Vztah musíme budovat (šťastný vztah lze vybudovat pouze s pomocí lásky). Lásku ani vzdálenost nezastaví. Neexistují pro ni výmluvy ani dostatečné důvody k jejímu zrazení. Skutečný cit je nezničitelný a my (sami pro sebe) k němu máme loajálnost nejvyššího řádu.  Koho máme v srdci, ten je s námi navždy. Láska zdolá každou překážku, protože vždy najde cestu. Silnější se přizpůsobí slabšímu, aby byli společně silní a lepší než každý zvlášť. Pokud máme někoho, s kým jsme naopak slabší, není to láska. Láska chápe, pomáhá, posiluje, nezrazuje, nezraňuje, neriskuje život a zdraví (ani psychicky) druhého.

„Pravá láska je velké umění být činným v duši.“
Sigmund Freud

Máme-li kamarády, kteří s námi jen rádi chodí na party, jakou trvalou energii nám dávají? Až tu nebudeme, budou opět někde na party, nebudou u našeho náhrobku plakat, že přišli o soupeře ve hře „Kdo víc vypije“.

Máme-li přátele, kteří rádi přijmou naši pomoc, využívají našich peněz, znalostí, a proto se nás „drží“, jakou trvalou energii z nich máme? Až tu nebudeme, postesknou si, že nemají koho „ždímat“, ale najdou si jiného „sponzora“. Nebudou se v modlitbách uchylovat ke společným vzpomínkám, ani k naší hodnotě jakožto (holého) člověka.

Máme-li partnera, který je rád, že nás „vlastní“, kterému vyhovují naše zvyky, koexistují s jeho představou „vztahu“, vyhovuje mu, co pro něj děláme, jakou energii skutečně dává? „Miloval“ by nás, i kdybychom nedělali to, co on si představuje? Kdybychom se neshodli? Kdybychom jinak vypadali? Kdybychom byli na druhém konci světa? Byla by jeho láska stále věrná, intenzivní, šťastná, nebo by si našel někoho jiného, koho by vlastnil, kdo by „aktuálně“ jeho stylu, potřebám, představám vyhovoval? A jakou energii by nám takový člověk zanechal po naší smrti? Vysílal by naši lásku stále?
Čtěte také: Nejlepší motivace historie

Svět nabízí sousty pomíjivých okamžiků a jediné, co (v nějaké formě) přetrvává, je energie!

Když někoho máme rádi nebo milujeme, vysíláme krásnou energii široko daleko. Není podmíněna prostorem ani časem. Může ji postřehnout i okolí, může si z ní to dobré také vzít, nechat se inspirovat… sdílet dál. Ale jakmile vysíláme energii někam, kde je ničena, nebo někomu, kdo svou energii dává jinam, tak jen ztrácíme… až jednoho dne budeme bez energie i sami pro sebe. Promysleme si proto, kam svou energii dáváme, jakou energii zde na světe chceme zanechat, zda skutečně dáváme to nejlepší z nás a sdílíme s tím nejlepším pro naše srdce (nikoli ego).

Nepodceňujme energii – lásku, kterou sami v sobě máme a dobře s ní nakládejme.

„Vše ve vesmíru se skládá z energie… i hmota je energie. Pokud vážíte třeba sto kilogramů, to je vaše hmotnost. Pokud ji vynásobíte rychlostí světla a pak ještě jednou, zjistíte množství energie skrývající se ve vašem těle. Je to tisíckrát více než se uvolnilo při výbuchu největší jaderné bomby na světě.“
(Dokument: TAJEMNÝ VESMÍR-EXTRÉMNÍ ENERGIE)

var sklikData = { elm: „sklikReklama_49826“, zoneId: „49826“, w: 600, h: 190 };

 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Dreamlife

 

Buď první a přidej komentář

Diskuze byla uzavřena.

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme