Stejný pud, možná více rozvinutý než kdokoliv jiný na světě, vede kroky reálného člověka, který dosáhl nereálného cíle. Mike Beachy Head o létání…
Začalo to dětským snem
Michael Beachy Head už jako malý kluk snil o létání. V dospělosti se tedy vrhl na vstupenku mezi piloty a začal se učit ovládat malé osobní Cessny. Netrvalo dlouho a obyčejné létání ho neuspokojovalo. Začal se tedy věnovat akrobacii a jak sám říká:
„Pár let jsem strávil ve vzduchu visením hlavou dolů..“
Jednoho dne si řekl: „Co kdybych si koupil přes aukční síň Sotheby´s dvě přebytečné RAF stíhačky Hawker Hunters s tryskovým pohonem?“ Jak řekl, tak učinil a zahájil tím dlouhou byrokratickou válku, aby s nimi mohl létat komerční lety. Lidé mu říkali: „..ale to nikdo na světě neudělal.“ On odpovídal: „Co je to za přízemní důvod? Tak budu první!“ Poté se dostal ještě do větších problémů, když s letouny podnikl cestu do domova v Jižní Africe. Po cestě totiž musel přesvědčovat armádu v Nairobi, že není stíhač ve službě, který se je chystá napadnout, ale jen letí kolem v soukromé bojové stíhačce, kterou si právě koupil v aukci.
Jeho další nákup se uskutečnil v roce 1996, kdy pořídil do své sbírky Buccaneer, britskou ikonu víceúčelového tryskového stíhače uvedeného v ranných 60. letech. Žádný z jeho letounů v jihoafrickém Cape Town však stále nebyl schopen překonat rychlost zvuku… Pak přišel osudový okamžik, když viděl v Cranfield nadzvukovou stíhačku Lightning, která procházela testováním motorů na rozjezdové dráze, ale již nebyla schopna letu. Koupil čtyři existující exempláře, a protože mu britská vláda nedovolila zprovoznit je a letět s nimi do Jihoafrické republiky, neměl na výběr. Přivezl si své techniky, kteří všechna čtyři letadla rozložili na součástky, uložili do beden a odeslali směrem k jihu, kde je v domovských hangárech opět složili a zprovoznili.
„Byl jsem si vědom faktu, že abych vydělal malé jmění v leteckém byznysu, musel jsem napřed začít s mnohem větším jměním jako investicí, ale zároveň se více soustředit na moji vášeň, než na peníze.“ O čtrnáct let později po jeho prvním nákupu vede lukrativní byznys v Thunder City na letišti Cape Town. Tam poskytuje své služby nadšencům do létání, filmovému byznysu a těm, kteří chtějí vyzkoušet mrazení v zádech z nadzvukového letu. Dosáhl cíle, jenž se mnohým zdál nemožný. Vybudoval největší soukromou letku stíhacích bojových letounů na světě o počtu 14 kusů. To je například o 14 více, než má Nový Zéland…
„Když poletíme v Lightningu, můžeme vertikálně vzlétnout do výšky 15 kilometrů, odkud uvidíte zakřivení Země a temnou barvu vesmíru nad vámi. Na konci letu pilot skloní čumák stíhačky a střemhlavým letem akceleruje z 280 km/h na rychlost převyšující 1000 km/h. Pak najednou strhne knipl řízení, srovná letadlo do vodorovné polohy a …to vás pořádně kopne do zadku, věřte mi!“
Abyste si mohli vychutnat takový zážitek, bylo potřeba hodně odhodlání a překonání velkého množství překážek. Mike obětoval sedm let vyjednávání s vládou, aby vůbec povolila jeho soukromé lety v nadzvukových bojových letounech! Když se ho zeptáte na bezpečnost, stane se velice vážným.
„Z mých 1600 letů jsem ani jednou neřešil žádnou nouzovou situaci. Co se týče klientů, dbáme na excelentní péči o letadla, aby byla v nejvyšší možné kondici. Na jednu hodinu letu připadá až 75 hodin údržbových prací a po každých sedmi přistáních měníme podvozkové gumy.“
Je něco nebezpečně přitažlivého na možnosti letět v obřím hřmoucím stroji z chladného železa, který za jednu minutu letu spořádá 500 litrů nejlepšího leteckého benzínu. Je něco magického na možnosti užívat si přetížení až 6G. Vidět planetu Zemi vzhůru nohama, zatímco vás od ní odděluje jen pár bezpečnostních popruhů a plastikové sklo kabiny. Mnoho dobrodruhů právě po tomto pocitu touží. Aby se vrátili aspoň v emocích do dob, kdy si své živobytí museli vybojovat a pocity adrenalinu jako v tryskáči zažívali pravidelně při bojích o život. Surové, neředěné a intenzivní emoce servírované bez jakýchkoliv příkras vás vyjdou na rovných 10.000 USD.
Vzhůru do oblak!
