Mentální hygiena aneb Lenka stratég a provokatér!

Všichni autoři zabývající se osobním rozvojem, motivací, psychologií, duchovnem či dalšími směry hovoří o jediné „věci“, která odlišuje jednoho člověka od druhého, která tvoří 80 či dokonce podle některých autorů až 90 procent jedince, a tou je naše neviditelná část, naše mentální, duševní část. Zatímco reklamy nás bombardují novinkami, které jsou údajně nejlepší pro naše tělo, kolik z vás se věnuje pravidelné „očistě“ či „strečuje“ svůj mozek?

Já sama jsem  ještě před nedávnem neuvědomovala, jak naše myšlenky, pocity, přesvědčení, strachy a emoce mohou zásadním způsobem ovlivnit náš život, naše rozhodnutí a jednání. Položili jste si někdy otázku Jak používám svůj mozek? Jste to vy, kdo řídí vaše myšlenky? Každý člověk má denně kolem 60 000 myšlenek a 99 procent z nich jsou myšlenky opakující se, také je možná dobré poznamenat, že většina našich myšlenek je negativního charakteru. Ještě stále si myslíte, že umíte používat svůj mozek? Nebo váš mozek používá vás? Pravdou je, že v mnoha případech nás náš mozek zneužívá.

Jak jsem napsala v článku Odpovědi jsou v otázkach! – na jakoukoliv otázku, kterou svému mozku položíte, dostanete odpověď. Ale umíte si klást ty správné otázky? Umíte vyprovokovat svůj mozek k odlišné činnosti než k té, kterou vykonával včera, předevčírem a den předtím? Máte kolem sebe lidi, kteří vás podporují, provokují, strečují a pomáhají vám? Jakou literaturu čtete? Co sledujete v televizi a vůbec jak často se díváte na televizi?

„Televize nás programuje tak, abychom se stali idioty.“ Robert Redford

Život je boj?

Děkuji za příležitost podělit se s vámi o část mého životního příběhu a uvést události, které mne dovedly až k dnešnímu dni a k tomu, čemu se nyní věnuji. Už od dětství jsem vyrůstala s přesvědčením, že život je těžký, že musím tvrdě bojovat a jít si za svým a možná svého cíle dosáhnu. Dalo by se to vyjádřit přirovnáním Život je boj. Mimochodem jak vidíte život vy? Jak byste doplnili definici dle svého názoru:

Život je ……….

Tak jsem studovala a studovala, abych nakonec skončila v kanceláři. Velice se mi líbí anglický výraz „rat race“, ten zkrátka vyjadřuje vše. Svoji práci jsem nikdy nemilovala tak, že bych ji mohla dělat 7 dní v týdnu s úsměvem na tváři, jak milovanou práci definuje Les Brown. Byl to takový instinkt přežití – tedy chodila jsem do práce kvůli penězům.

Pak se ale v mém životě staly převratné události, které změnily můj život. První a pravděpodobně nejvýznamnější událostí byla dlouhobá nemoc a posléze i definitivní odchod mé starší sestry, kterou stále velice miluji. Eva se stala mojí učitelkou, rádcem a významným mezníkem mého života. Díky ní jsem si uvědomila, jak je život křehký, jak může být krátký a že se nemá nic odkládat. A mne napadá otázka pro vás: Které sny odkládáte „do šuplíku“ vy? A kdyby, řekněme, byl rok 2010 posledním rokem vašeho života, co byste v něm dělali? Stále byste chodili do stejné práce? Měli stejného partnera? Dělali vše tak, jak děláte teď? Ne? Jak ale víte, že opravdu rok 2010 není vaším posledním?

Tyto všechny moje otázky mají za úkol jedinou věc – strečovat vaše myšlení. Ráda pokládám provokativní otázky, neboť právě ty otevřou nová neprozkoumaná „zákoutí“ vašeho mozku.

Jste nadaní a úžasní. Zasloužíte si žít přesně ten život, o kterém sníte!

Budu ráda, když se s námi podělíte, jak se naše společná „práce“ daří. Lépe řečeno jedná se spíše o vás a vaši cestu, já jsem v celém procesu, pokud mi to dovolíte, jenom průvodcem, rádcem; tím, kdo pokládá provokativní otázky.