Každý den mineme alespoň jednoho člověka, kterého jsme nikdy dříve nestřetli a s velkou pravděpodobností již nikdy nestřetneme. Po této planetě chodí různí lidé, z jejichž zkušeností se můžeme lecčemu naučit. Též i ti druzí, jimž zase mohou pomoci zkušenosti naše. Není nutně třeba mít kliku a narazit na “toho pravého”, postačí se pouze neustále nezavírat do své ulity, kterou před okolím zamykáme hned na 3 západy. Otevřete oči, otevřete své srdce!
„Jakmile je žák připraven, učitel se vždy objeví.”
Následně dostanete šanci poznat spoustu inspirativních a fascinujících lidí, kteří vám dopomohou pojmout hlubokou životní moudrost. Jogínské a osvícenské hádanky duchovních mistrů mají jistě obrovskou hloubku, ale pro většinu z nás je nereálné měsíc či dokonce rok meditovat v poloze lotosového květu ve skalách nad smyslem života. Jenž je samozřejmě zapouzdřen v několikaslovném koánu. O životě je též možné mluvit za pomoci pár obyčejných slov, jimiž vytvoříme přirovnání, kterým porozumí jak mudrc, tak i každý malý špunt.
Takto se toho zhostila americká spisovatelka, scénáristka, filmová producentka a aktivistka Maya Angelou. Dala vzniknout fascinujícím 13 větám o životě, které si zaslouží tesat do kamene.
„Nyní už vím, že nezáleží na tom, co se děje a jak tragicky se to aktuálně jeví, život jde tak i tak dál. A už zítra to bude lepší. Též jsem se naučila, že o člověku mnohé vypoví pouze to, jakým způsobem se postaví a zvládne následující 3 situace: deštivý den, ztracené zavazadlo, zamotaná vánoční světýlka na stromek. Dále vím, že nezávisle na kvalitě vztahu s vašimi rodiči vám budou chybět, jakmile z vašeho života odejdou. Díky zkušenostem též vím, že „vydělávat na živobytí“ není to samé jako „život tvořit“. Také jsem se dozvěděla to, že život sem tam dává druhou šanci. Mimo jiné dnes již vím, že bys určitě neměl jít životem s chytacími rukavicemi na obou rukou, neboť je taktéž třeba umět hodit něco nazpět. Další věcí, kterou jsem se naučila, je to, že kdykoli činím rozhodnutí s otevřeným srdcem, zpravidla učiním toto rozhodnutí správně. Taktéž jsem porozuměla, že ačkoliv mám nějaké bolesti, nemusím tou bolestí sama nutně být. Uvědomila jsem si, že každý den by měl člověk vyrazit ven a darovat druhému dotek. Lidé zbožňují vřelé objetí, úplně stejně jako zbožňují třeba jen přátelské poplácání po zádech. Též jsem se naučila to, že se stále mám mnoho co učit. A dnes již vím, že lidé zapomenou na vaše slova, zapomenou též na vaše skutky, avšak nikdy nezapomenou na pocit, který v nich vyvoláte…“
