Lepší zítřky, lepší zítřky, věříte v ně? V případě souhlasu na vás mám další otázku: Kdy na ně věříte? Nebojte, nezbláznil jsem se… Skutečně, kdy? Teď! Na frázi “lepší zítřek” je matoucí ta nejasná představa zítřka. V tom spočívá ten omyl a zdroj nedorozumění. Máme pocit, že zítřek vytváříme “až” zítra. Kdy ovšem existuje jediná možnost, jak stvořit lepší zítřek? Zítra to rozhodně není, je to teď!
Vším, kým se kdy můžeš stát, se nejprve stáváš ve své mysli, až poté se to projeví ve skutečnosti. Nikdy obráceně!
Půjdeme na to jednoduše, ano? Skrze vaření oběda. Využijme tedy své imaginace a v rámci rozvoje svého chápání se postavme k lince a uvařme si oběd. Stanovme, že budeme vařit 1 hodinu. Nejsnazší a nejpohodlnější by samozřejmě bylo vzít stroj času a z časoprostorového kontinua tuto hodinu úplně vymazat. Pouze se přenést do fáze, kdy sedíme již nad hotovým s vidličkou v jedné a nožem v druhé ruce. Pokud by stroj času existoval, využili byste ho…?
Musíme se tedy, chtě nechtě, pustit do příprav a zapomenout na nějaké kouzelnické dovednosti. A tak připravujeme potřebné nástroje a nádoby a pečlivě krájíme suroviny. Jenže ejhle, nedáváme pozor a řízneme se do prstu… To nevadí, to se stane. Kus náplasti to vyřeší. Připravujeme dál. “Ještě tam mělo být trochu mléka, ” bleskne nám hlavou. A tak ve spěchu mléko vezmeme a rozlijeme. I to překousneme. Už se to blíží, za tři minuty je pryč plánovaných třicet minut pečení a naše očekávání neustále stoupá. Jenže se náhle ozve zvonek, již potřetí! To bude jistě něco extra naléhavého! To je páni rozptylování, viďte? A teď mi řekněte, kdo z vás nemá alespoň jednu podobnou zkušenost s obědem… A to je jen příprava oběda.
Co když ale podobně pomocí našich myšlenek kuchtíme náš zítřek? A co když toto říznutí do prstu je synonymem nadávky od velice blízkého přítele, rozlité mléko červená na semaforu ve chvíli kvapu a nečekaná návštěva telefon v nejnevhodnější chvíli? Jde pouze o to, zda se těmito okolními zkouškami necháme vychýlit mimo kurz a vidinu – svého cíle – dokonalého zítřka, nebo odoláme. Jsou to zkoušky, skrze něž nám život vzkazuje: “Jen ukaž, zda to s tím zítřkem skutečně myslíš vážně!” A ačkoliv toužíme po oslazení zítřejšího dne, v nepozornosti ho přikyselíme v reakci na zmatky, okolnosti a problémy druhých… A to jsme vařili pouze hodinu! Den má hodin čtyřiadvacetkrát více.
Zítřek tedy formujeme již dnes! “Někdy příště” je frází těch, kteří věří v náhody a zázraky. Náhody a zázraky, že se zítřek “nějak vytvoří sám” apod. A i kdybychom připustili, že existují nějaké náhody a zázraky, stávají se pouze těm, kteří pouze nemluví – stávají se těm, kteří jednají!
Minimálně 90 % zítřka modelujeme svými dnešními myšlenkami.
Jakmile jsme plně schopní sdělení předešlé věty pojmout a uvěřit tomu, že cokoliv nám ve formě myšlenek projde myslí, začíná to okamžitě formovat naše budoucí zážitky, učiníme jeden z největších kroků, které vůbec kdy máme šanci učinit. Nazvěme to raději skokem! V přesném poměru, ve kterém se nyní nachází naše myšlení, obdržíme zítra počet požitků a nepříjemností. Vybíráme si je jen my sami, ne “někdo jiný” nebo “něco jiného”.
“Tvé myšlenky jsou architekty budoucnosti.” David O. McKay
Začněte svůj zítřejší vysněný den budovat již teď! Až mistrovsky zvládnete zítřek, pusťte se do tvorby týdne, měsíce, života…
Jednoduche tema, ale vyborny clanek – po jeho precteni se nad sebou jdu opet zamyslet 😉
Pekny den, Radku
Pohodový večer Zuzi, i z jednoduchého tématu se dá vytvořit takřka cokoliv, vidíte to sama… 😉 Pevně věřím, že jak Vám, tak i ostatním čtenářům, tato rekapitulace byla jen a jen k užitku. A nyní vzhůru na následující den – na ten den, kdy poznáme, zda dnešní rozpoložení naší mysli bylo skutečně to správné, nebo je potřeba učinit změnu… Dobrou noc. Radek, redakce Dreamlife.cz