Exklusivní rozhovor: Tomáš Lukavec

0
63

Před týdnem jsme zveřejnili inspirativní článek o příběhu Tomáše Lukavce. Autora banánového šílenství, které uchvátilo český internet. Nyní vám přinášíme výběr těch nejlepší otázek-odpovědí, které během rozhovoru padly, abyste mohli Tomáše lépe poznat.

TL5

Při své práci, budování značky lidí, se především zaměřujete na to, že člověk musí nejprve přijít na to, kdo je a co dělá, tak tedy Tomáši, kdo jste a co děláte?
Jmenuji se Tomáš Lukavec a jsem Brand Manager, architekt lidských příběhů.

Našel jste vlastně synonymum ke svému jménu a přesně s tím pomáháte i ostatním lidem. Proč je tak důležité najít právě synonymum? Které slovo například vás nejlépe vystihuje?
Protože v tom je obrovská síla. Když se řekne Madonna, hned vás napadne zpěvačka. David Beckham, fotbalista. I když se zabývají spoustou jiných aktivit, ať je to móda, charita a tak dále, vždy, mají jedno slovo-synonymum, které je vystihuje. Náš život je rozmanitý, ale čas omezený. Když se soustředíte na jeden bod, je v tom obrovská energie. Při hledání je důležité, aby to co, čím se budete prezentovat bylo konzistentní. Dnes řeknete, jsem Brand Manager, potkáme se za 10 let, a i když se mezi tím stala spousta věcí, na otázku, kdo jste, mi zase odpovíte, jsem Brand Manager.

To samé Apple, Microsoft….?
Přesně tak, řeknete Apple dnes a za 10 let, i přes vývoj, značka pořád zůstává stejná. Jsou v tom naprosto konzistentní. V tom je ta obrovská energie.

Kdyby člověk sám od sebe měl říct, kdo jsem a co dělám, vyžaduje to čas, když přijde k vám, máte nějaký postup, jak to rychleji zjistit?
Mám, říkám tomu princip kladiva. Je postavený na 4 pilířích a díky k tomu se dopracujeme k tomu, kdo daný člověk je a co dělá.

Lidé se často domnívají, že aby uspěli, musí se změnit. Co vy na to?
To je mylná představa většiny lidí. O tom není značka. Vy se nemusíte měnit, stačí se pouze zaměřit na své silné stránky.

Stane se vám někdy, že někdo přijde s očekáváním, tak tedy jsem tady, změňte mě, udělejte mi značku, udělejte vše za mě a já vám za to zaplatím.
Stává se to. V tom případě ten člověk nepochopil mojí práci a to co dělám. Nejsem měnič a už vůbec nebudu dělat všechnu práci za něj. O tom není budování značky. Pomáhám lidem, aby se navrátili, ne aby se změnili. Ukážu jim principy, rozvineme silné stránky, dávám jim odvahu odkrýt jejich příběh a pracovat s ním. Pomáhám lidem, najít si odpovědi sami v sobě.

Slyšela jsem o vás, že ty nejlepší věci v životě jste začal dělat zadarmo. Řekněte mi, když si teď po finanční stránce vedete dobře, stále ještě děláte věci zadarmo?
Ano, dělám spoustu aktivit zadarmo. Víte, člověk vlastně nikdy nesmí přestat dělat věci zdarma, i když vydělává velké peníze. Prostě dávat ze sebe to nejlepší a neočekávat nic zpět.

Ale většina lidí má tendenci říkat, nejdřív mi zaplaťte, pak udělám výsledek.
V tom je ta tupost lidí. Neříkám, tento princip funguje. Ale jsou dva druhy lidí. První říká: „Dej mi peníze, pak udělám výsledky.“ Druhá: „Ukážu ti výsledky, pak mi zaplať, klidně i tolik, kolik budeš cítit.“ Cítíte v tom ten rozdíl? První případ je zakázka, v tom druhém si získáváte srdce toho druhého. Já jsem a vždycky budu ten druhý typ. A snažím se to učit i ostatní.

Asi odpověď vím, ale přesto, co je pro vás největší odměnou? Peníze?
Ne, to nejkrásnější je, když mně, mladému klukovi, řeknou starší a zkušenější podnikatelé, co mají i úspěšné firmy: „Děkuji ti Tomáši“. To je ta největší odměna.

Dosáhl jste určitého životního zlomu, daří se vám podnikatelsky i finančně, někdo by řekl, že jste dosáhl vrcholu. Jak vnímáte vrchol?
Co je to vrchol? Víte, otázka vrcholu podle mě neexistuje. Existují spíš jen určité body, kterých dosahujeme na naší cestě. Pořád se učíme. Ano určité zlomy nastávají, ale je důležité, abyste se pořád drželi svého příběhu. Není to, teď jsem na vrcholu, konec, už vím vše. Naopak. Pořád jste tvůrci své osobní značky a budujete ji každý den, ať vědomě či nevědomě. Pořád.

Ale přesto, když lidé dosáhnou určitého bodu, může se stát, že pak ztratí pokoru a berou vše jako samozřejmost.
Stává se to, nikdy nesmíte přestat být vděční. Víte, já chodím každé ráno běhat. A jakmile doběhnu a teď se vyplaví ty endorfiny, vždycky děkuji. Vážím si toho, co dělám a že mohu dál pokračovat.

Při celém rozhovoru je z vás cítit pokora. Což je podle mě ta nejobdivuhodnější vlastnost. Nejde zahrát, prostě v člověku je nebo ne. Čím co, že se vás stále drží?
Víte, přestože víte, jaká je vaše silná stránka a víte, že ve svém oboru jste hodně dobří, stále si musíte dovolit nebýt nejlepší. Já nejsem dokonalý a pořád se učím, nejvíc od svých klientů, za což jim jsem vděčný.

Je někdo, kdo vám nejvíc pomohl či pomáhá?
Upřímně, to co mi nejvíc pomáhá, jsou mí nepřátelé. Byli a jsou to ti, co mi hází klacky pod nohy. Ti mě vždy nejvíc otestovali. A pokud má úcta největší význam, pak jedině k nepřátelům. Jsem rád, že tady jsou.

Z toho jak mluvíte, je opravdu cítit úcta. Jsou i nějaké knihy, které vám pomohly, nebo se jen k nim rád vracíte?
Citadela od Exupéryho, tu mám už 8 let. Mám tam podtrhané pasáže a občas se k nim vracím. A vždy mě zaujme, že to zase vidím jinak. A pak Hovory s Bohem od Walsche. Nejvíc mě zaujala myšlenka, že král není ten, který má hodně poddaných, ale skutečný král je ten, co dosadí nejvíce králů.

Na začátku rozhovoru jste mi řekl, že na mě máte hodinu čas, teď si tu povídáme už přes dvě hodiny, vlastně jste mi věnoval už dvě hodiny svého života, řekněte mi, když se řekne hodina, jak ji vnímáte?
Když řeknu člověku, máš před sebou dvacet let života, za kolik mi prodáš jednu hodinu? Klidně řekne za 80 Kč. A když mu řeknu, máš teď poslední hodinu svého života, kolik za ní chceš?… Lidé si často neuvědomují, že náš čas je omezený. Já konkrétně mám strach ze smrti, především proto, abych stihl to, co je mým posláním. Jakmile začnete žít svůj život tak, že víte, že zemřete každou hodinu, teprve pak dokážete nabídnout úplně všechno.

Přesně tak se cítím při rozhovoru s vámi, není to jen klišé, je vidět, že se tím opravdu řídíte.
Snažím se.

Ale přesto, spousta lidí by vám řekla, ale já nemůžu teď dělat, co mě baví a dodala by spousty důvodů/výmluv. Vám je 24 let, lidé by mohli říct, že jste moc mladý na to, abyste veřejně přednášel a učil. Jak vnímáte věk?
Jako biologickou diskriminaci. Lidé si až příliš často dělají obrázek na základě věku člověka a podle toho hodnotí zkušenosti. Přeci nebudu čekat, až mi bude 65 let, abych mohl dělat a mluvit o čem chci. Je to spíš v hlavě. Jakmile si věříte a jste přesvědčeni, že dokážete nabídnou to, co říkáte, klidně si i ve věku 24 let řekněte za hodinu svojí práce milion. Proč ne.

Přesně, proč ne. Povězte mi, Tomáši, je srpen, jaké máte plány do budoucna? Co vás teď čeká?
Je ještě pár projektů, které mám dodělat. Pak samozřejmě točení videí. Velký seminář. A pak v listopadu odjíždím do Thajska. Takový rekreačně pracovní pobyt. Budu u moře se svým týmem, natáčet videa a hlavně se soustředit na psaní knihy, kterou plánuji vydat.

A v novém roce?
Jít dál svou cestou.

Tohle je magazín Dreamlife. Takže se nemůžu nezeptat, jaký je váš Dream? Onen velký sen?
Můj sen je dělat kampaň americkému prezidentovi. Až bude mluvit svou propagační řeč, jako by ji vymyslel sám…Já budu stát v pozadí, usmívat se a vědět, že jsem to celé vytvořil sám. Ano, na to se já moc těším.TomasLukavecaa

Děkujeme Tomášovi Lukavci za velice inspirativní rozhovor, který se uskutečnil v nádherných prostorách In-spiro.cz v Praze. Tomáše můžete najít na stránkách www.tomaslukavec.cz nebo www.bananzamilion.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here