Legendární inženýr Ettore Bugatti se narodil 15. září 1881 v Miláně. Umělecké geny se v rodině Bugattiových držely po generace. Mladý Ettore tak byl od dětství obklopen malíři, sochaři, architekty a návrháři šperků. Své konstruktérské nadání započal rozvíjet výrobou motorizovaných bicyklů a tricyklů pro továrnu Prinetti & Stucchi, kde si jej všiml Count Gulinelli, první Ettorův mecenáš. Za vydatné finanční podpory sestavil devatenáctiletý Ettore prototyp Bugatti–Gulinelli Type 2, jehož konstrukce byla natolik pokroková, že ještě tentýž rok získala cenu na mezinárodním strojírenském veletrhu v Miláně.
Rok 1907 byl dosud nejvýznamnějším milníkem. Ettore Bugatti se oženil s Barbarou Marií Giuseppinou Mascherpovou, která mu dala dva syny a dvě dcery. Úspěch začal stíhat úspěch a pod Ettorovou taktovou se začala vyrábět superlehká sériová vozidla, počínaje modelem Bugatti T13. Jeho práce pro Peugeot mu prospěla a několik společností si zakoupilo licence na Ettorovy budoucí designové návrhy. V první světové válce se jeho malá dílna věnovala výrobě letadlových motorů a po jejím skončení se vrátila zpět k vozům. Poháněn vášní pro rychlost sestavoval Ettore lehké sportovní modely, které v závodech dosahovaly extrémních úspěchů. V letech 1920 až 1925 jezdci s jeho vozy zvítězili ve 412 závodech. A v roce 1924 dal Ettore světu vůz Bugatti Type 35, který se stal nejúspěšnějším vozem všech dob s více než 2000 vítězstvími na oficiální závodech.
Třemi nejslavnějšími jezdci stáje Bugatti byli Louis Chiron (po němž je pojmenován koncept z roku 1999), Jean-Pierre Wimille a Piere Veyron. A je to právě jméno posledního z nich, které stálo u konce Bugatti a jeho pozdějšího znovuzrození. V roce 1939 totiž naposledy zvítězila posádka Wimille-Veyron v závodě 24h Le Mans, tentýž rok při automobilové nehodě zahynul Ettorův syn Jean a krátce na to nacisté přikázali továrnu Bugatti prodat. Ettore přišel o vše, co 40 let budoval. O osm let později, 21. srpna 1947, v Paříži umírá.
Od rozprodání následovalo téměř 50 let střídavého bezvládí, snah o znovuzrození a opakovaných pádů. Až v roce 1987 přijal pod svá křídla zaprášený emblém Bugatti italský podnikatel Romano Artioli a dal vzniknout továrně Bugatti Automobili SpA se sídlem nedaleko Modeny. V jeho sousedství měly své bašty takové ikony jako Ferrari, De Tomaso, Pagani či Maserati. Bylo tudíž jasné, že z výrobní haly nově postavené továrny musí vyjet vůz, který v této tvrdé konkurenci obstojí. Píše se rok 1989, hroutí se železná opona a hroutí se i nedobytné hradby supersportů Ferrari či Lamborghini. Bugatti dává světu EB110 GT. Zrychluje z 0 na 100 za 3,9 vteřiny a na tachometru ukazuje cifru 365 km/h, beze zbytku dosažitelnou.
V roce 1998 zakoupila veškerá práva k jménu Bugatti německá značka Volkswagen AG. Během pouhých 24 měsíců vyrukovali se třemi plně funkčními koncepty a na základě ohlasů v závěru roku 1999 odhalili u příležitosti Tokijského autosalonu koncept čtvrtý – Bugatti EB 16.4 Veyron. Šestnáctiválcový motor se čtyřmi turbodmychadly a 1001 koňskými silami, který z nuly na sto vystřelí za 2,5 vteřiny a dosahuje více než 400km/h maximální rychlosti, pokračoval v duchu modelu EB110 GT a pocuchal nervy všem, kdo se holedbali přízviskem „výrobce supersportů“. Následovalo šest let vývoje a úprav, aby nakonec roku 2006 mohly být první vozy Bugatti Veyron s cenovkou v přepočtu 35 700 000 Kč doručeny svým majitelům.
Budoucnost Bugatti je stejně světlá jako před devadesáti lety. V přípravě je model s pracovním názvem Baby Bugatti, který bude dostupnější, než jeho větší bratr Veyron. Ten se navíc již dnes vyrábí i v limitovaných edicích PurSang a Fbg par Hermès (s cenovkou bezmála 50 milionů korun). Jak pročítáme příběh Ettore Bugattiho, jsme svědky jednoho z nejkouzelnějších životních principů, a to, že kořen neví o ovoci a přesto jej živí. Základy, které za svůj život Ettore položil, byly zničeny. Jeho duch se ale i dnes mísí s vůní divokých koní, jejichž tisícihlavé stádo duní v nejrychlejším voze současnosti.
