Domněnky by nám měly sloužit a ne nás soužit!

Domněnky jsou chytákem nejen pravopisným! Jedná se o neprokázaný názor, kde je šance 50/50, že bude pravdou, anebo omylem. U mnohonásobných domněnek jde často o kombinaci – něco pravda, něco omyl/lež. Mohou nám pomoci, avšak i uškodit…

Když hovoříme o domněnce, hovoříme o vnitřním – našem osobním – pohledu na věc. K domněnce se dobereme buď na základě reálných faktů, na které navážeme – predikujeme vývoj, nebo na základě fikce, imaginace – ke vzdušným zámkům tvoříme parky, plameňáky, řeky, nájezdníky, přírodní katastrofy… Někdy jde o kombinaci. V každém případě sázíme na nejistotu. Často se představami necháváme ovlivnit natolik, že je pokládáme za fakt, za všeobecně uznávanou pravdu.

Síla domněnky

Domníváme-li se, že nám po zahradě cupitá ježek v námořnické uniformě (zahlédli jsme cosi modrobílé cupitající) můžeme skutečně i takový obrázek „vidět“. Naše oči promítnou, co mysl přikáže, respektive: na co se zaměříme. Což následně může vyvolat nejen dezinformace, ale také nepochopení, obavy, zlost, strach, odtažitost, rezignaci, pocit vyhoření atd. „Tak proto nezbyly látky na naše závěsy! Nějaký pošuk v galanterii vše vykoupil, šije mini uniformy, obléká do nich zvířata, která mají takovou radost, že se naparují na zahradách a před okny těch, kdo nemá jak zatáhnout!“ Jak staré přísloví říká: Lidé vidí a slyší, co chtějí.  Pokud bychom bez předsudků pozorovali zahradu, zjistili bychom třeba, že nám po zahradě skutečně cupitá ježek, ALE námořnickou uniformu nemá, jen cupitá podél modrobílé hadice na vodu.

Bariéry poznání

Ego bývá natolik dominantní, že brání přiznat si chybu a upřednostňuje to, co nevyvrátí naše domněnky – i za cenu zhoršení kvality života (nevědomě). Lze dokonce říci, že lidé povětšinou raději nepřiznají chybu a žijí v domnění, že dělají správně, že mají pravdu, než aby přijali/viděli fakta, realitu (byť by jejich život byl kvalitnější). Tímto popíráním se často dostáváme do známého: „Jsem nešťastný/á, ale nevím proč!“ či údivného*: „Mělo by být vše v pořádku, fungovat, ale nějak to drhne…“ Mozek je totiž nejen kreativní a vytrvalý ve vytváření vlastního světa, ale také ve vnímání reality, pozorování, rozvoji (i když sekundárně).

Mnoho terapií začíná tím, že člověk přichází s trápením, problémem, ten odprezentuje. Později se ukáže, že onen problém není skutečným/pravým problémem, jde se do hloubky, najde se jádro věci – reálný problém. O něm se zjistí, že jde o nešťastně uchopenou – nepochopenou, tudíž nevyřešenou, situaci. Při (roz)poznání, co se skutečně stalo, spojí se fakta s emocemi a problém se vyřeší (člověk ho vyřeší).

Příběh o zvedáku

Chlápek píchne na polní cestě pneumatiku. V dáli uvidí dům, tak se k němu vydá. Po cestě přemýšlí: „Co když nemají zvedák? Co když ho mají, ale budou za půjčení chtít peníze? Jestli ano, kolik budou chtít zaplatit? Sto dolarů? Dvě stě dolarů? Tisíc dolarů? To je šílený!“ Ve chvíli, kdy chlápek k domu dorazí, zazvoní na zvonek, oni mu otevřou a on říká: „Víte co? Nechte si ten blbej zvedák!“

Autor neznámý, příběh zmíněn např. v seriálu Suits

Tipy pro podporu přínosných domněnek a omezení špatných:

„Domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže.“
Joseph Rudyard Kipling

  • Hledat možnosti + zjišťovat fakta (z různých relevantních zdrojů).

Velkou chybou, drahý Watsone, je zabývat se domněnkami,
když máme přesná fakta.“
Arthur Conan Doyle

Jak pomoci druhému?

Když chceme pomoci druhému od chmurných myšlenek, (jeho vlastních/vštěpených) dezinformací, mylných domněnek, pamatujme: Lidé neuvěří zkušenostem a nápadům snadno, když nejsou jejich. Mohu být pravdivé a sebelepší, však uvěří jim, až když je budou pokládat (aspoň z části) za vlastní. Proto třeba „jen“ podporovat, usměrňovat/uklidňovat, motivovat, navádět, směrovat, napovídat, pomáhat, avšak neovládat, nepřikazovat, neomezovat.

Jak pomoci sobě?

Jde-li o náš problém, náš strach, pohodlí, zlozvyk, lze je omezit či dokonce zcela eliminovat. Po prvním kroku (analýza – vědět, oč skutečně jde a proč) můžeme použít přesměrování pozornosti/vybalancování. Jakmile nám na mysl přijde nějaká neprospěšná, špatným směrem navádějící – zavádějící, zkreslující domněnka, naskočme na jiné téma či jiný úhel pohledu. Vybalancujme negaci pozitivy. Například: píchneme-li pneumatiku a vydáme-li se k domu pro zvedák (viz příběh o zvedáku), vyrovnávejme každou negativní myšlenku pozitivní. „Může to stát hodně, málo, nebo být zcela zadarmo. Mohou tam být příjemní lidé, mohou se z nás stát dokonce přátelé… A pokud ne, zvládnu si poradit i sám, protože kousek odtud je benzínka, tam mi pomohou, popřípadě tam dobiji baterii v mobilu a zavolám si o asistenční službu, opraváře, kamaráda…“

Nepřemýšlet není cestou

Mysl nelze zcela vypnout (jestli mysl zcela vypne, například za pomoci opiátů či při angažování v absurdních sporech, kauzách, v afektu… není to pro inteligenci ani pro život dobré – většina katastrof a zbytečných chyb probíhá v takových stavech).

„Člověk má neodolatelné puzení domnívat se,
že ho není vidět, když on nic nevidí.“

Georg Christoph Lichtenberg

Projděme si tím, čím máme projít, přemýšlejme, dumejme, bádejme, vymýšlejme řešení

Každý člověk by měl mít denně minimálně 90 minut sám pro sebe, pro své myšlenky. Nepřemlouvejme mysl, aby se něčím nezabývala, pokud to neustále volá o pozornost přes INTUICI. Znamená to, že to chce být vyřešeno (pravděpodobně to doposud bylo zanedbáváno, potlačeno…)


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme