Dan Millman: Emocionální svoboda aneb konec sebeklamu

Anthony de Mello – jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel i Dan Millman nezávisle na sobě objevili to, čemu se říká emocionální svoboda. Anthony de Mello ve své nejúspěšnější knize Awareness (Bdělost) poukazuje na fakt našich sebeklamů, negativních myšlenek, strachů a předsudků, se kterými můžeme snadno pracovat.

Dan Millman: Emocionální svoboda

Zkusme si jeden den zapisovat každou emoci, kterou byť jen na chvilku pocítíme – náhlou radost, zklamání, vztek, strach, paniku, lásku, uspokojení i nenávist. Zjistíme tak, že denně cítíme stovky rozdílných pocitů, které však většinou trvají velice krátce a po chvilce už o nich nevíme. Emoce přicházejí a odcházejí, ovšem existují takové, které jsou intenzivní, trvají dlouze, zraňují nás a my nevíme, jak se jich zbavit!

Právě v tomto případě přichází Anthony de Mello s technikou sebepozorování.  Důvod, proč trpíme depresemi je prostý – identifikujeme se s nimi. Prvně si musíme uvědomit, že my nejsme emoce a jediné, za co neseme odpovědnost je naše reakce na ni. Je tedy lepší BÝT v depresi nebo CÍTIT depresi? Samozřejmě ta druhá varianta, cítit depresi a netoužit to změnit.

Dan Millman to přirovnává k hercům na jevišti. Hlavní postava v posledním dějstvím prožije hlubokou nenávist, pocity zranění a touhu po pomstě. To jsou hrozné emoce, že? A dobrý herec ač sám třeba velice láskyplný člověk to musí umět zahrát, procítit a ve správnou dobu vybuchnout! Opravdu ho ovládne vlna nenávisti a on ví, že je pouze herec a s emocí se neztotožňuje, tudíž mu neubližuje. A stejné je i to s námi – jsme pouze herci našich životů.

Dostat se do konfliktu s našimi pocity je totiž mnohem vyčerpávající, než kolik si samotné emoce žádají. Nechceme je cítit, protože se bojíme, že když zaplní naši mysl, ovlivní tak i naši realitu, že? Ale co se stane, když emoci neprožijeme a jen ji hezky zatlačíme do nevědomí, kde bude léta nenápadně ovlivňovat náš život, duševní i fyzické zdraví?

V samotných emocí problém nespočívá, na tom se shodli oba myslitelé. Žádná emoce, která námi jen projde nedokáže přeměnit realitu. Herec se nestane pomstychtivým vrahem. Život je řada okamžiků a emocí, které časem vyvanou. Emocí, které nemůžeme ovládat, ale lze je pozorovat jakoby zpovzdálí. Přijímejme naše emoce bez odporu a boje – milujme naši zamilovanost, pocity štěstí, úspěchu a vděku stejně tak, jako milujme náš strach, napětí, deprese a úzkosti, neboť právě ony nás mohou navést na cestu za emocionální svobodou.

Jak to ovšem provést v praxi? Pokud máte čas, můžete se soustředit na tep svého srdce, abyste si vzpomněli, že žijete a následně na danou nepříjemnou emoci, kterou do svého srdce můžete přijmout i se vší bolestí, kterou přináší. Časem bolest ztratí sílu. Pokud právě běžíte na tramvaj a nemůžete si dovolit pár minut rozjímání, řekněte emoci ANO a tak ji přijmete.

Emocionální svoboda také souvisí s naší sebedůvěrou. Oboje v nás totiž roste ve vzájemné závislosti, čím větší máte sebedůvěru, tím více se dokážete emocionálně osvobodit od okolních vlivů. Pokud se člověk nedokáže vyznat ve svých pocitech, vnitřních motivech a potřebách, nebo je jen potlačuje, tak v sobě dává prostor pro růst vnitřní nespokojenosti a nenaplněnosti, což zásadním způsobem ovlivňuje nejen jeho psychickou pohodu a jeho zdraví, ale veškeré partnerské vztahy a v důsledku i všechny jeho pracovně-finanční aktivity.


 

Tags: , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Magazín Dreamlife

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 

 
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme