Dalajláma v Buddhových stopách: Český dokument plný krásných myšlenek!

Český dokument, jehož hlavní postavou je 14. tibetský dalajláma Tändzin Gjamccho, přináší mnoho krásných myšlenek, které pohladí po duši nejen věřící napříč náboženstvími, ale i ateisty. Jeho Svátost vyzdvihuje důležitost osobního rozvoje, zejména porozumění mysli…

Pokud jste tento dokumentární film neviděli, nebo pokud ano, ale rádi byste si připomněli pár nejzákladnějších myšlenek, které se v něm objevily, přinášíme vám stručný výtah. Pro plnohodnotný zážitek doporučujeme dílo zhlédnout, neboť seznamuje nejen s esencí buddhismu, ale také ukazuje ta nejzajímavější místa a památky s ním spjaté (v Indii, Nepálu, Tiberu, Číně, Laosu a na Srí Lance).

Usmívající se dalajláma (narozen roku 1935) nás lehce vtáhne do klidného, mírumilovného módu. Kdo čeká strohá pravidla, přísnost, nátlak, zde nic z toho nenajde. Velice snadno tak jeho kouzlu propadnou i ti, kteří mají obecně problém s autoritami, typickými učiteli či škatulkováním.

Buddhismus vznikl z duchovní nauky, tedy snahy o duševní rozvoj, nikoli (oproti mnohým jiným) ze snahy o poslušnost obyvatel. Zdůrazňuje, proč je důležité zabývat se myslí a vysvětlovat si prožitky z běžného života.

Je buddhismus náboženství?
Někteří učenci říkají, že buddhismus není náboženství, ale věda o mysli. Je to zvláštní způsob cvičení naší mysli, proto samotný Buddha řekl: „Mí příznivci by neměli přijmout mé učení na základě víry z oddanosti, ale na základě důkladného zkoumání a experimentování.“

Jaká je podstata buddhismu?
Když bych měl vystihnout jádro buddhismu, obvykle hovořím o činech a teorii. V oblasti činů to je nenásilí. Nenásilí znamená sloužit druhým, ostatním cítícím bytostem, je-li to možné. Nebo alespoň neubližovat ostatním cítícím bytostem, zejména lidem. To je tedy na úrovni činů. Co se týče teorie, jedná se o vzájemnou závislost principu příčinnosti a vzájemné propojenosti. Všechno, včetně našich prožitků (radosti, štěstí, smutku, bolesti), má své příčiny a podmínky. Ze své přirozenosti usilujeme o štěstí, radost a spokojenost a nechceme problémy, utrpení, úzkost, stres, osamělost a podobně. Štěstí ale nepřijde jen díky modlení a přání. Musíme znát příčiny štěstí, klidné mysli. Podobně úzkost, stres, vztek, nenávist… ty také neodejdou díky modlitbě. Musíme se vypořádat s příčinami těchto negativních emocí, tak můžeme tyto negativní rušivé emoce omezit.

Za vším hledej (s)mysl – tak bychom mohli chápat buddhismus… a nejen ten! Do všech koutů světa již prosakuje teze, že většina věcí, která se nám i kolem nás děje, je dílem našich myšlenek. Přitahujeme si, co potřebujeme. Veškeré nápady, z kterých se později stanou činy, rodí se přeci v mysli.

„Cokoli zlého si mohou navzájem učinit nepřátelé a ti, co se vzájemně nenávidí, nesprávně vedená mysl přivede člověku mnohem větší zlo. Ani otec, ani matka, ani žádný jiný soukmenovec vám nedokáže prokázat větší dobro než správně vedená mysl.  Neotřesitelné osvobození srdce, to je pravý smysl svatého života, to je jeho podstata, to je jeho cíl.
(Sbírka průpovídek Dhammapada – výrok přisuzován Buddhovi)

Dokument nám (mimo jiné) ukazuje místo jménem Kušinagara, kde je vystavena socha ležícího Buddhy. V těchto místech Buddha prožil své poslední dny a ukázal svým stoupencům, že i on musí zemřít, čímž dal svou „poslední“ lekci, o pomíjivosti. Mnohá náboženství (i mnozí vědci) věří v život po životě, v nesmrtelnost duše.
Jak buddhismus nahlíží na život po životě?
Mysl se neustále mění. To znamená, že je podmíněna svými vlastními příčinami. Smrt znamená změnu těla, hrubší úrovně mysli, nové tělo a nové vědomí na hrubší úrovní, ale zůstává stejná podstata, stejná bytost. Žádná síla nezastaví plynutí času. Můžeme udělat jen to, že čas využijeme jak se patří, smysluplně. Nemá smysl zanedbávat naše vnitřní hodnoty. Jednoduše bychom měli žít tak, abychom v době smrti neměli žádné výčitky, což znamená žít především řádně a smysluplně. 

Jaký je rozdíl mezi hinduismem a buddhismem?
Rozdíl je malý, mají podobná duchovní cvičení, ztišení a koncentrace mysli a vnitřní vhled, ale rozdíl je v pojetí nepomíjivé duše. Nezávisle trvalé já – v tom je rozdíl, ale jinak mají hodně společného. Všechna hlavní učení a duševní učení pocházející z blízkého východu kladou důraz na soucítění, toleranci, odpuštění, sebekázeň a spokojenost. V tom jsou všechny náboženské tradice světa stejné.

Co je podstata štěstí? Jaký je na něj recept?
Skutečným zdrojem štěstí, spokojeného, úspěšného života včetně zdravého těla je laskavost láskyplnost. Této hodnotě učí všechny náboženství a důležité je to i pro nevěřící. Lidé ve snaze o snížení úzkosti a strachu pijí alkohol, berou drogy nebo sedativa. To je dočasné řešení, ale skutečné řešení je jinde. Jsme vybaveni schopností starostí o druhé, schopností většího soucítění.

Má náboženství i v moderním světě místo?
Všechna hlavní náboženství se zabývají našimi emocemi, proto i dnes mají tato učení velký potenciál. Buddhismus se nespoléhá na modlitbu, ale na cvičení mysli. Na analyzování skutečnosti, příčin a následků. Metodu analýzy využívají i vědci, zkoumají příčiny. V medicíně jsou bolesti příznaky nemocí. Chceme-li vyřešit příznaky, bolest, musíme se zaměřit na příčiny. A to je podobné – buddhistický přístup spočívá v analýze samotných emocí a samotné mysli a vnitřních i vnějších podmínek. Příčina většiny potíží není vně, nejsou to naši nepřátelé. Skutečným původcem potíží jsou vlastní negativní rušivé emoce, právě ty jsou skutečným výtržníkem. Dokud tento výtržník vyvíjí aktivitu, můžete mít ty sebelepší hmotné podmínky, ale klidné mysli přesto nedosáhnete. Jakmile ten vnitřní výtržník ztratí sílu, potom nezáleží na vnějším prostředí, na okolnostech. I když budou nepříznivé, můžete si zachovat klidnou mysl. Toho dosáhnete cvičením mysli – ne modlitbami, ne vírou, ale prostým duchovním cvičením, analýzou bdělosti. Všichni se věnujeme fyzické hygieně, abychom předešli nemocem a dosáhli dobré kondice. Podobně existuje i hygiena emocí, díky které víme, jak předcházet těm negativním, a pokud vzniknou, lze se s nimi vypořádat.

Poselství a přání závěrem:
Na světě by mělo být více soucítění a mírumilovnosti. Všechna hlavní náboženství, všechny náboženské tradice na této planetě by měly pěstovat ducha skutečného bratrství, vzájemnou harmonii a přispět k lepšímu šťastnějšímu světu. 21. století by mělo být stoletím plné míru, dialogu, soucítění. Způsob života společnosti by se měl změnit. Je důsledkem sobeckého a krátkozrakého přístupu, lidé se zajímají jen o materiální hodnoty. Z toho pak vyplývají problémy. Musíme uvažovat o tom, jak vychovávat a zdůrazňovat význam vnitřních hodnot. Ne prostřednictvím náboženství, ale prostřednictvím akademického předmětu hygiena mysli nebo emocí. Musíme zavést do vzdělávání morálku a etiku na sekulárním základě, ne na základě náboženském.

Citace z rozhovoru, který dalajláma poskytl pro český dokument z roku 2015: Dalajláma v Buddhových stopách


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Duchovní

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme