Co se to se západní kulturou sakra děje?

Velice často se nám může zdát, že se celý svět otáčí vzhůru nohama – jako bychom úplně zapomínali na to, co je nám nejdůležitější. Televizní pořady nás až k prasknutí ládují hordami fantastických informací, bulvár rozebírá špínu showbyznysu, kolem nás bujaře hodují pomluvy a negativismus. A co my? My to paradoxně tolerujeme, nepřemýšlíme a dokonce to začneme považovat za „normální“.

Žijeme uměle vytvořenými domnělými stavy, že neustále potřebujeme uznání ostatních. Jsme snadno ovlivnitelní, vše se nás dotýká, každému se chceme líbit a chceme, aby k nám choval sympatie, oháníme se právy, blbost nad blbost! Jsme na tom snad závislí? Dále máme pocit, že víme o celém světě naprosto vše, pak se nás však nějaký drzoun zeptá: „A kdo vlastně jsi?“ A my započneme sáhodlouhé jmenování svých titulů, ocenění a doporučení od ostatních (téměř zapomeneme zmínit své vlastní jméno). Jenže on odvětí: „Na to se tě neptám, kdo jsi ty?“ A my jsme v koncích, neznáme odpověď a jsme naprosto rozhození, jak to je možné?! Na takto banální otázku. To se totiž na stranách mnoha časopisů a obrazovek televizí nerozebírá.

Dále je zajímavé, že nepřemýšlíme způsobem, co vše již máme, povětšinou toužebně sledujeme to, co nám právě schází… Nechceme pochopit, vůbec netoužíme chápat. Nejsme vděční, soudíme a hodnotíme, bereme vše jako samozřejmost. Proto tak trpíme, když o to přijdeme – jenže to už je pozdě! Namísto uvažovaní raději věříme úplně všemu – kolem nás je přece tolik informací a my skutečně nemáme čas přemýšlet úplně o všem. Informační éra přišla a začala každým dnem chrlit miliardy a miliardy informací, vše se zrychlilo a my jsme se náhle ocitli v době informačních kanálů a chrličů „důležitých“ novinek. A zapomínáme na to nejdůležitější…

Zavzpomínejme, co k souvisejícímu tématu řekl jeden z největších myslitelů. Sám velký Buddha těsně před smrtí promluvil ke svým učedníkům takto: „Nevěřte ničemu! Nezáleží na tom, kde jste si to či ono přečetli nebo kdo to vyslovil. A to i v případě, že jsem to vyslovil já, pokud se to neshoduje s vaším vlastním úsudkem a vlastním zdravým rozumem.“

Přehluší-li totiž vnější, z tohoto pohledu, naprosto nepodstatné informace tok informací vnitřních a ty ustoupí do pozadí, musíme se nad sebou sakra rychle zamyslet!

Co nám k plnému životu schází?! Vždyť každý z nás toho má tolik, každý – každý můžeme v jistém smyslu pomáhat. Můžeme žít, prožívat díky svým smyslům a pocitům, chápat, rozumět, využívat neuvěřitelných schopností svého těla, a my místo toho řešíme, ve kterém obchoďáku je tenhle jogurt o korunu levnější… Doslova tím sprostě vraždíme svůj čas. Můžeme se rozhodnout, možnost volby spočívá v našich rukou, jen v našich. A každý moment máme novou příležitost vnitřně se rozhodnout: Já to změním, není pozdě!

Nejsme ani ve válce, nemusíme rukovat, nemáme problémy s hladem, žízní, epidemiemi, neumírá nám tu každé 5. dítě, jak tomu bylo před 100 lety. No a? Tak mile rádi vymyslíme jinou snůšku malicherných problémů a hurá to vyžvanit všem okolo! Bublina negativna bobtná do takových rozměrů, až najednou není skrze ní vidět, že za všechno si můžeme sami! Trápíme se, trápíme ostatní! Lidi, vždyť žijeme v ráji! Miliony a miliony lidí odjinud považují naše možnosti a styl života za ráj. Vážíme si tak tohoto prostředí i my? Ale kdeže, jdeme smýšlet nové problémy velikosti komára a vytvářet z nich velbloudí záležitosti a především to řešit, rozebírat, stěžovat si… Stěžovat si na ráj, není to neúcitvé?

Nechce se nám přemýšlet nad nejdůležitějšími otázkami našeho života? Nevadí, máme přece televizi, u níž „přijdeme na jiné myšlenky“. Ovšem na jaké? Na přesně ty, na které si daný kanál přeje a vždy to s námi nemusí myslet dobře… Jen si vezměte k ruce televizní program a spočítejte, kolik v něm najdete zmínek o násilí, smrti a krutém zabíjení. Už jen z těch titulků v novinách to na nás dýchá. Nad čím asi tak přemýšlejí diváci těchto pořadů? Jaký to má dopad na nás? A co na naše děti…? Co kdybyste nyní leželi u televize a zde běžela reklama se sdělením: „Nyní běžte k oknu v 5. patře a vyskočte,“ uděláte to? Že jsem asi upadl?! Tak proč takto reagujeme na moudra v reklamách na zubní pasty, obchodní řetězce, auta a další? Copak nám to není úplně zřejmé? Jak dlouho se ještě budeme zády otáčet od pravdy, že pokud se nerozhodneme, bude s námi manipulováno stále víc a víc? Co řekne televize nebo napíše bulvár není moudré ani svaté – a občas tomu věříme i přes to, že to odporuje naší vnitřní moudrosti. Pravda a její interpretace je často až zarážející. Pokud je něco napsáno tučným písmem v televizních aktualitách nebo na stránkách magazínu a oraženo značkou „pravda“, jak tomu můžeme věřit?

Není zdravé věřit všemu bez použití vlastního mozku!

Není tu něco sakra, ale sakra špatně? Nestala se někde doslova gigantická chyba? Dost už však bylo kritiky, pouze kritikou se nic nevyřeší. Je tu nějaká možnost to změnit?  Položili jste si někdy otázku: „Mám já vůbec šanci s tím něco udělat?“ Ano, máte, každý z nás má tu moc! Přidat svou hrst dobra a mít šanci změnit tento trend! Položte si otázku: „Co je v mé moci nyní učinit ve jménu dobra?“ Podejte pomocnou ruku, podpořte, obejměte nebo darujte úsměv, vždyť to stačí! Můžete myslet na velkou změnu, na níž však nedosáhnete a nepodaří se vám, pokud nejste schopni činit změny malé!

Uskutečníte tedy dnes čin, jímž projevíte svou nekonečnou lásku svému blízkému či blízkým? Nebo neznámému člověku? Stojí to za to? Tohle není obchod „něco za něco“. Nečekejte, zda vám to vrátí, o to tu nejde. A kde je napsáno, že máte povolení učinit čin pouze jeden? Nejprve zvládněte první, pak se pusťte do druhého. Mým přispěním je i tento článek. Většinu z vás neznám, pevně však věřím, že právě slova tohoto článku jsou nejlepším, co jsem vám mohl zprostředkovat. Věřím, že povedou alespoň ke špetce zamyšlení a odvahy učinit správný čin, pak další a pak další. Pošlete to dál… Pošlete to dobro z vás i druhým. Co vy na to, plácneme si?

 

Tags: , , , , , , , ,

O autorovi: Magazín Dreamlife

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

3 komentáře

  • Dekuji za clanek a za vsechny ostatni. Jsem velmi rad, ze existuje neco jako portal dreamlife, tezko si predstavit, jak jeden maly clanek dokaze zmenit mysleni lidstva

  • Roman

    celý náš svět je o tom, že mám jíst tak a tak, že máme pít jedině takové a takové nápoje a ten, kdo je nepije je out. Jsme skutečné tak masírování medii a nejen jimi, že opravdu na vlastní úsudek dá jen málo kdo. A pokud to je slabší osobnost, podléhajícím názorům jiných a ne vlastních, tak právě takový člověk je doslova loutka. Možná neškodí si položit otázku, do jaké míry jsem nebo jste loutky.

  • Temer kazdy den rano prochazim ve vlaku media a ctu jen pomluvy, spekulace, bulvar, cernou kroniku… Clovek pak nema dostatek pozitivni nalady pro zbyly den a snazi se jen neposlat vsechny co potka do p… Moc dekuji za dnesni davku pozitivity a za perfektni citat od Budhy, ktery jsem neznal a perfektne vystihuje muj zivotni postoj, za ktery sklizim hodne silnych ran, ale stoji to za to…

    Diky za takove clanky…

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme