Co děláš a kolik máš aneb povrchnost, trend dnešní doby

Bohatství, postavení, online-prezentace či předvádění se a hlavně řeči o tom, kdo je kdo, kdo co má – kolik, kdo je s kým, kdo co dělá… To se stalo měřítkem životů. Hodnoty byly přesunuty, lidé očíslováni, ohodnoceni. Vnímání bylo přizpůsobeno době, kdy vede lež nad pravdou, povrchnost nad nitrem, zvyk či pohodlí nad odvahou s vůlí a ego nad charakterem. A kdo tento podivný koncept moderní doby nejvíce odnáší? Ti skutečně úspěšní, spokojení, kteří se mu vymykají.

„Žárlivost ostatních malířů byla vždy teploměrem mého úspěchu.“
Salvador Dalí

Na úvod si shrňme v pár bodech, jak to bývá, s čím by měl úspěšný člověk (pro svou duševní pohodu) počítat, jak ho budou nešťastní/nespokojení lidé vidět:

  • Komu připadáme odpočatí, v pohodě, veselí… kdo bude vnímat, že si dokážeme téměř kdykoli (i na sebe) udělat/najít čas, ten bude mít za to, že nic neděláme.
  • Komu připadáme skromní nebo bohémští v tom, že příliš neřešíme peníze, ten bude mít za to, že si nevyděláváme (nebo, že jsme zlatokopové, popřípadě šťastní dědici, kteří neznají hodnotu peněz).
  • Na koho působíme, že jsme v bezpečí, bez (neřešitelných) starostí (+ bez teatrálního stěžování si, fňukání) a máme (např. rodinné) zázemí, ten bude mít za to, že nemáme žádné vlastní majetky a kompetence.
  • Když pracujeme „moc“, jsme kariéristé/workoholici.
  • Když pracujeme „málo“, jsme lenoši/nedospělí/budižkničemové.
  • Pokud máme dostatek finančních prostředků, jsme zbohatlíci/mafiáni/jde nám jen o peníze.
  • Pokud máme financí poskrovnu, jsme buď blázni (jsme-li spokojení), nebo beznadějní (snažíme-li se to změnit).
  • Jsme buď „moc“, nebo „málo“.
  • Odmítáme-li s lidmi sdílet, jakou mírou pracujeme, kolik vyděláváme, co vlastníme a jak (podrobně) žijeme, tak jsme tajnůstkáři nebo necitové.
  • Sdílíme-li svůj život s druhými, chlubíme se, nebo chceme být zajímaví.
  • Jsme-li spokojeni sami se sebou a se svým životem (ať už skromným či v bohatství), jsme trnem v oku pro ty, kteří nejsou.
  • Komu připadáme mimo jeho level (myšlenkově, morálně, úrovní, majetkově), kdo na nás tak nějak nemůže dosáhnout, ten na nás bude např. takto (viz body výše) hledat „chybičky“, vynášet rychlé soudy, aby se nás dotknul aspoň „kritikou“.

„Úspěch je skoro to poslední, co se člověku odpouští.“
Truman Capote

Prekérnost situace, která vzniká při bodech výše, se nalézá především v tom, že na takové „rýpání“ nelze říci NIC (ani udělat), co by jej změnilo, neb: „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde!“ jak praví známé rčení. Uklidňující fakt je, že takovéto „hole“ hledají jen lidé, kteří mají problém sami se sebou a fungují na zastřených hodnotách, kde je lež víc než pravda, povrchnost víc než nitro, zvyk či pohodlí víc než odvaha s vůlí a ego víc než charakter.

Jak předejít tomu, aby se z nás lidé nešťastní ,se zastřenými hodnotami, stali a jak si nad takovými držet nadhled?

  • Nezajímejme se o to, jaký kdo má majetek, ale jaký má charakter.
  • Nekoncentrujme se na to, co by druzí mohli/měli udělat, aby byli podle našich představ, ale co bychom měli udělat my, abychom si s nimi lépe rozuměli.
  • Není potřeba měnit lidi, kteří jsou ve svém životě spokojení.
  • Čím černější svědomí, tím tvrdší útok. Uvědomme si proto, co za nešťastníka útočí.
  • Dáváme, co sami v sobě nosíme.
  • „Neúspěch je úspěch – pokud se z něj něco naučíme!“ Malcolm Forbes
  • Úspěch nemůže přijít, nepředchází-li mu rozhodnutí a vůle.
  • Chudý je ten, kdo nemá pokoru, úctu, moudrost, cit, empatii.
  • Bohatství duše nám nikdy nikdo nemůže vzít.
  • Nejcennější věci v životě jsou ty, které nejdou koupit, přikázat ani vynutit.
  • Čím víc je člověk sám se sebou nespokojen či nejistý, tím víc se uchyluje k výmluvám, pomluvám, rýpání, hádkám (utěšuje se, že „druzí mají – také – chyby“).
  • Pozornost (i v myšlenkách) nám nikdo nedá jen tak, vždy za tím něco je – buďme tím (min. na jednu stranu) polichoceni. Jak praví rčení: „I závist je potřeba si zasloužit.“ 
  • Naše činy, náš charakter, naše energie a city, zkrátka náš život je naší reputací a zároveň naší nejvýstižnější recenzí.

„V neštěstí se ukáže moudrost, ve štěstí pokora, v bídě trpělivost, ve smrti bohatství.“
Friedrich Schiller

Zajímavým faktem je, že bohatí (kteří si své bohatství zasloužili/vybudovali + umí s ním pracovat) se nekasají bohatstvím a úspěšní si umí udělat čas vždy na to, na co chtějí (ovládají time-management). Kdo je spokojen s tím, co dělá, jaký je a jak žije, ten na lidi (na bohaté i chudé) hledí láskyplnýma očima, bez zbytečné kritiky, pomluv… Kdo v sobě nosí pochopení, respekt, radost, lásku a štěstí, nemůže druhým nabídnout nic jiného než ono pochopení, respekt, radost, lásku a štěstí.

Jak poznat, co je v životě skutečně důležité?
Test podle Jaroslava Duška:
„Ukažte svou vizitku či diplom psovi, nebo dítěti…“


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 

 
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme