Jak pomoci někomu nebo sami sobě v rozchodové fázi? Co (si) poradit/neporadit? Jak ustát rozchod?
-
Nezpochybňujme city tím, že „nebyl důvod dotyčného milovat“
Pravá láska je bezpodmínečná, stejně jako láska mateřská nebo otcovská, která vznikne ihned a trvá navždy. Dítě nemusí být génius, nemusí být ani nejtypovější, ale rodičům připadá nejchytřejší, nejkrásnější, dokonalé. Jejich cit zasluhuje už jen tím, že JE, víc nemusí dokazovat (i když se to tak během života může jevit).
Stejné to je s milovaným partnerem. Nemusí nám kupovat dary, plnit přání, být dokonale synchronizovaný s našimi očekáváními, nemít „chyby“, dokonce nám nemusí ani lásku oplácet… Stejně ho ze srdce nemůžeme odstranit plus někde v koutku duše věříme, že je v něm ona dokonalost, ke které jsme tak nadpozemsky přimkli. Proto (si) nesnažme namluvit, že není proč toho člověka milovat. Nezpochybňujme nejhlubší emoce. Prostě vznikly.
Láska nepotřebuje důvod
Láska nemá důvod, jedná se o cit shůry. Oproti tomu vztah musí dávat smysl, dobrý vztah se musí zasloužit, budovat. Z milujícího srdce směrem k milovanému nikdy nepřijde nic zničujícího. I do okolí milující vysílá lásku, neubližuje nikomu. Ke vztahu láska musí patřit, jinak vztah nevyjde. Láska ale nezahyne, ani když vztah skončí. Co srdci doopravdy náleží, to v něm zůstává.
-
Nevyčítejme (si) lásku k někomu, kdo (mu) není roven, kdo není vhodný
Častým mýtem bývá, že si hodné, moudré ženy hledají zlé a hloupé muže a slušní, uvědomělí muži neslušné, jednoduché ženy. Protiklady se sice v mnoha věcech přitahují, v tomto případě (jestliže jde o zralé rozumné jedince, kteří si nic nekompenzují) to však neplatí.
Hloupým mužem se jeví vedle moudré ženy každý, kdo jí není roven, taktéž je to s dobrotou, slušností, uvědoměním… Kdyby měřila 2,5 metru, bude se vedle ní zdát „každý“ muž malým, i kdyby měl 2,4. Stejně tak v případě muže.
Ne/rovnost?
Rovnost partnerů není primárním požadavkem, který by si každý před randěním ověřoval, neboť v případě nerovnosti se slabší rád „přiživí“ na silnějším, což lze i ve velmi pozitivním slova smyslu – přinášení radosti oběma. Pouze ale, jedná-li se o nerovnost v záležitostech, ve kterých oba chtějí posun, pak jsou si pokladem. Pokladem, pro který budou muset trénovat svou kondici, trpělivost, víru… Až poté jej v hlubinách oceánu uchopí, získají. Není to snadné, ale většinou jde o největší poklady světa (i v případě tragickém, kdy se nezíská, jenom se prozkoumá oceán).
Nuda?
Oproti tomu úplná rovnost (ve smyslu stejnost) může znamenat plochost, pohodlnost, nudnost, stagnaci. Takové vztahy jsou častou nouzovkou, odplatou, dočasnou záplatou. Dlouhodobě nepřináší naplnění, které (leč problematický) zvlněný vztah přinese již při první jiskře. Srdce ví, kdo je pro lásku vhodný. Kdo je vhodný pro vztah, o tom rozhoduje mozek – proto tolik vztahů bývá bez lásky (tzv. pohodlné, které zpravidla brzy končí) a proto je tolik „marně“ milujících, zlomených, osamělých srdcí, s kterými je to komplikované, náročné.
Neopouštěj někoho, koho miluješ pro někoho, kdo se ti líbí, protože ten tě jednou opustí pro toho, koho miluje.
rčení
-
Pomáhejme se znovuzrozením, ne s výmazem, nevyčítejme, ale oceňujme, motivujme
Po rozchodech dostáváme rady, ať se odmilujeme. Což je jediné, co opravdu milující nezvládne. Uvědomělý člověk zvládne ustát rozchod/odejít (pokud ho milovaný ničí), i když miluje, nedokáže ale vypnout něco, co sám nezapnul. Nemá vypínač.
Rady by měly být např.:
• To zvládneš!
• Vše je tak jak má. Věř, že i tohle má nějaký důvod, proč se to takhle muselo stát.
• Co máš v srdci, to ti nikdo nevezme, ani po rozchodu, odloučení. Láska není podmíněná tím, že spolu budete – ale pokud spolu máte být, tak to ještě nějak dopadne. Vždyť ani smrt nezastaví lásku – nikdo ještě neviděl, že by po smrti skutečně milovaného partnera pozůstalý okamžitě řekl: a je fuč, jsem svobodný, hurá do dalšího/nového vztahu/lásky.
• Pravá láska trvá oboustranně věčně a překážky se zdárně překonávají. Pokud to teď nevyšlo, byla to jen příprava.
• Když má muž/žena více jak jednoho partnera (aniž by s tím všichni zúčastnění souhlasili – měli to tak chtěně nastavené) nemá rád/a ani jednoho, dokonce ani sám sebe (vědomá destrukce čestnosti, čistoty a srdcí se ukáže v karmě – netřeba se mstít). Pokud někdo vede tento boj – ubližuje, buď rád/a, že jsi již z něho venku. Jsi teď sice zraněn/á, ale s čistým štítem propuštěn/á do míst, kde takový boj není.
• Klidně miluj, ale nepravého jenom platonicky. Nebuď s ní/m, když tě ničí.
• Co se má stát, to se stane.
• Nemůžeš ztratit co je tvou součástí… a tou pravá láska bude.
• Dopřeji si/tomu čas. Ukáže, jak to dopadne, jak se budeš cítit za pár týdnů, měsíců…
• Když vidím, jak miluješ nepravého partnera, těším se na to, jak úžasná tvá láska bude s tím pravým!
Rekapitulace
Obrovskou pomoc představuje rekapitulace, co ve vztahu probíhalo, co se cítilo, srovnat dobré se zlým. Láska vyváží mnoho špatného, nevyváží jen útok na sebe samu od milovaného. V takovém případě milující musí odejít. Jeho láska neuhasne, ale bude tam, kde je bezpečno (v jeho srdci, daleko od trýznitele).
SebeLÁSKA
Láskou k druhému přijímáme lásku k (sami) sobě a naopak. I láska, kterou dáváme, je totiž NAŠE – z nás. Buďme hrdí, že milujeme, že máme naději, čistotu, víru, že jsme věrní citu. Neházejme špínu na druhé, avšak ani na sebe. Pakliže jsme jednali se srdcem na dlani, čestně, moudře, není proč se trápit. Mějme rozum a pud sebezáchovy, protože kdybychom sebe zničili, zničíme i (šanci na) lásku, kdežto když si zachováme samy sebe v nejlepší formě s čistým svědomím, tak budeme moci dále milovat (někoho nešťastně, někoho -osudového- šťastně).
„Jednoho dne přijde někdo, kdo tě obejme tak pevně,
že spojí všechny tvé rozbité kousky dohromady.“
Autor neznámý
Můžeme (si) usnadnit rozchod: zlikvidovat bolestivé vzpomínky, smazat připomínající (se) kontakty (žádné „promiň“ zradu neodčiní), zaměstnat mysl něčím pozitivním, otočit směrem k budoucnost, pracovat na seberozvoji… A zároveň přijmout fakt, že tady láska byla, je a možná, byla-li skutečná, navždy bude. Nesnažit se vyrvat srdce, ale naopak city přijmout, ocenit (se).
-
Zranění berme jako znamení, na ta upozorněme, chyby nepropírejme
Jedním ze zásadních hledisek by mělo při/po rozchodu být uvědomění, zda měl dotyčný chyby, nebo zda ubližoval. Chyby se dají řešit, kdežto ublížení se dá pouze hojit (pokud se stále neobnovuje), jizvy zůstávají. Když má někdo chyby, není to důvod k rozchodu a dlouhodobě si tím odloučení neospravedlníme, nevysvětlíme, neomluvíme. Pokud ale ubližoval, je rozchod spásou a osvobozením.
Ukazatelé
Ukazatelem je chování při/po rozchodu: ten, kdo miluje, zvládne být i v tak těžké, bolestivé situaci na druhého hodný, laskavý, ohleduplný. Neútočit, neospravedlňovat pochybení „nedokonalostí“ druhého – zlem nebo podrazem se nikdy nedojde k dobru a štěstí. Taktéž je o mnohém vypovídající důvod rozchodu: Vyčítáme-li chyby, nevyčítáme nic, co bychom na začátku nevěděli, s čím bychom nepočítali nebo co bychom neuměli vy/řešit.
Bez/chybnost
Chyby by neměly být důvodem pro rozchod, ke vzdání se milovaného. Je-li ale důvodem (vědomé) zraňování (činí něco, co druhého rozpláče, bolí), pak můžeme, ba dokonce bychom měli jít dál sami a po čase (vztah totiž nelze stavět na bolesti naší, ani druhého, třetího) hledat toho, kdo nezraní, kdo bude lásku správně opravdově zrcadlit. Proto více pomáhá než: „Neměl/a rozum, neměl/a na tebe čas, zapomněl/a na tvoje narozeniny, neplnil/a přání jako Aladinova kouzelná lampa…“ říci: Vždyť ti dokázal/a ublížit, vědomě, několikrát a bylo mu/jí to fuk.
Pamatujme:
■ Nesvede milovat někdo, kdo je bez citu, nebo ten, kdo má v sobě jen negaci a chaos.
■ Kdo neví, co sám se sebou, neví ani, co s druhým.
■ Kdo si neváží lásky, neváží si ničeho.
■ Jen psychicky zdravý jedinec ví, co činí (i včetně predikce následků).
■ Lokalizujme, co vlastně bolí. Většinou to nebývá náhlý single status (rozchod sám o sobě), nýbrž zrada, lež, podvod…
■ Nikdy nebuď s někým, komu jsou lhostejné tvé slzy a tvé trápení.
■ Nebuď s tím, s kým jsi horším člověkem (i když se ti to zdá pohodlnější).
■ Milující pro tebe z nebe zajde i do pekla… a budete tě z něj tahat. Važ si toho!
-
Uvědomění – podporujme prozření
„Je dobře, žes odešel/odešla!“ Ve spojitosti s výše zmíněnými body je tato věta třešničkou na dortu. Vždy chceme vědět, mít jistotu, že byl rozchod “v pořádku”. Musíme umět jít i proti davu, ale pokud nás někdo, komu důvěřujeme, kdo nás zná (i náš EXvztah), záleží mu na nás, v tak těžké chvíli podpoří, víme, že jsme na správné cestě. Některé rozchody jsou chybami, některé jsou trestem, některé testem, některé odměnou – novou příležitostí k tomu pravému, osudovému. Čímž se dostáváme k 6. bodu:
-
Věřme a podporujme víru v karmu
O karmě se dočtete například zde.
Závěrem
Zlomené srdce a rozchod bolí, nehledě na věk, nehledě na společenské postavení. Nerozhoduje ani čas strávený s milovaným. Intenzita citu je něco shůry. Nervěme si srdce z těla za to, že bolí – dokazujete to hluboký cit a příležitost, kterou jsme dokázali dát. Nevyčítejme si, že jsme milovali, nehledejme důvody, proč jsme milovali. Pokud jsme milovali čistě (byť máme chyby) pokud jsme chtěli bojovat až do konce života, ale druhý zradil, můžeme jít s čistým štítem dál. Za dobrotu budeme odměněni, za podrazy naopak… Jednou vše uvidíme ve správné světle. Zatím se hojme…
